Kolektivní dům

Štefánikova 3778, Zlín 

Jiří Voženílek 

(1946) 1950–1951 

Projekt domu navazoval na tradice evropské meziválečné avantgardní architektury a zároveň ctil tradici firemní baťovské výstavby. Byl koncipován v duchu návrhů Le Corbusiera pro Marseille či Evžena Linharta a Václava Hilského pro Litvínov. Typická zlínská konstrukce železobetonového skeletu se sloupy o kruhovém půdorysu měla odlišný rozpon 6,35 x 6,35 metrů. Vnější výraz tvoří kombinace vystupujících bílých sloupů a železobetonových překladů s režnými cihelnými parapety a pásy oken. Balkony jednotlivých bytů se šachovnicově střídají. Dům měl dispozici se střední chodbou s dvoupokojovými a třípokojovými byty na obou stranách. Součástí komplexu byly pavilony jeslí a mateřské školky, restaurace a klubovna v přízemí a sportovně rekreační terasa na střeše. Jeho realizací v roce 1951 symbolicky skončilo období, kdy se Baťovo město řídilo zásadou: kolektivně pracovat a individuálně bydlet.