Meziválečná Sušice

Velkorysá a velmi moderně pojatá přestavba města na základě územního plánu Vladimíra Zákrejse se uskutečnila v meziválečném období v Sušici, především zásluhou starosty Jana Seitze a architektů Ladislava Skřivánka a Jindřicha Freiwalda.

V roce 1922 bylo architektu Ladislavu Skřivánkovi zadáno vypracování „náčrtu“ nové školní budovy. Na jeho radu byl již zakoupený pozemek u řeky vyměněn za pozemek u nemocnice a nová školní budova umístěna do vyšší a působivější polohy. V letech 1924-1927 byla nová podle projektu Ladislava Skřivánka realizována volně stojící dvoupatrová budova, svým vnějším vzhledem připomínající italský renesanční palác. Hlavní osově symetrické průčelí budovy je obráceno do nově založeného náměstí ve svahu nad levým břehem řeky Otavy.

Školní budova ukončuje kompoziční osu, která propojila tehdy nově založené předměstí se středem města. Osa směřuje od projektované (avšak nerealizované) budovy městského divadla, budovy městské spořitelny, školy a pošty (architekt Jindřich Freiwald) uzavírající blok mezi dnešním náměstím Svobody a Havlíčkovou ulicí, přes náměstí Svobody, ulici V brance, lávku přes Otavu, mezi dvojicí administrativních budov na nábřeží (finanční úřady, 1925, okresní úřad, 1930, architekt František Janda), přes nové náměstí a ulici Dr. Ed. Beneše na vstup do školní budovy.

V letech 1932-1933 bylo mezi administrativními budovami na nábřeží postaveno schodiště s památníkem odboje, jehož ústředním motivem byla bronzová socha T. G. Masaryka od O. Švece (1935 doplnil na sokl památníku reliéf legionářů, po roce 1945 vytvořil novou kamennou sochu T. G. M., byla osazena až 1969).

Zamýšlený park u městského divadla měl spojit centrum města s novými zahradními čtvrtěmi Benátky a Stodůlky.

Přestože přestavba města nebyla uskutečněna v celém plánovaném rozsahu, patří Sušice rozsahem a komplexností realizovaných meziválečných staveb k nejvýznamnějším místům v ČR.