Fernando Menis

Fernando Menis a jeho práce. Obecné a specifické charakteristiky. Intelektuální a environmentální vliv.

Smysl prací Fernanda Menise nelze hodnotit bez souvislosti s různorodými a intenzivními vlivy, kterým byl autor v průběhu období svého formování a prvních let praxe vystaven.
V první řadě považujeme za zásadní bod silný vliv rodiny, a to ve formě jak otcovské postavy, vždy přítomné v jeho pracích – souvisejících s mechanikou, meccanem, dílky a celky, spojených s racionálním využíváním materiálů a recyklace, s opětovným použitím, s jejich jemností a uspořádáním – tak i mateřské postavy, více snivé. Odtud pochází směs, která je vždy přítomná v jeho práci a je tak pozoruhodná při zkoumání pro něj charakteristického soupeření mezi rozumem a citem.

Jeho práce je rozvíjena univerzálním dědictvím, vůči kterému má konkrétní závazky.

Stejně jako téměř všichni studenty architektury z dynamické školy v Barceloně byl Menis hluboce ovlivněn transcendentálním Le Corbusierem, nesporně hlavní postavou ve vývoji architektury 20. století. Le Corbusier a koncepční dualita, kolem které se točí všechny jeho práce: na jedné
straně nutnost splňovat funkční požadavky prostřednictvím empirické formy, na druhé straně impuls používat abstraktní prvky, které okouzlí smysly a rozvíjejí intelekt – ten, který Le Corbusier nazývá „esthetique et architecture de l’ingenieur“.
Pro Menise je Le Corbusier základní a zásadní součástí celého jeho vzdělání jakožto architekta a největší vliv má na vývoj, ke kterému byl přilákán, od čisté racionalizace až po výraznost, aniž by ztratil ze zřetele nezbytnou funkčnost.
Mezi jinými uměleckými vlivy, které bychom měli zdůraznit, najdeme také Kandinského, a to kvůli jeho použití geometrie: „Stejně jako Le Corbusier, s nerozpoznatelnou geometrií, ale vždy vyváženou a vyrovnanou“, podotýká Menis.
Kandinského práce někdy inspiruje formu, symbol a geometrický motiv, který architekt vyvinul. Barevné výbuchy a různorodé prvky v jeho obrazech jsou syntézou, která naznačuje myšlenku transformace pozemského zmatku a nebeského ráje do harmonického celku. Zdá se, že jeho geometrické malby mají za cíl vytvořit symbolický jazyk mezi tvary a barvy, které odrážejí jeho zájem o transcendentálnost.
Podle Ignacia Bosche a jeho Zprávy o parku Cuchillitos de Tristán a vývoji Menise „geometrická uspořádání stop parku jsou přímo ovlivňována stopami Radostného nanebevstoupení Wassila Kandinského z roku 1923“.
Vliv Codercha se projevuje ve stimulaci geometrické svobody, podobně jako vliv Kandinského. Počínaje těmito vlivy Menis zapomíná na formální strnulost naučenou ve škole v Barceloně.
Toto opuštění formálního strnulosti lze ještě silněji pozorovat ve vývoji projektu parku Cuchillitos de Tristán ze třetí, čtvrté a poslední fáze.
Vliv Palladia a jeho Olympijského divadla ve Vicenze je přesný, ale jasně viditelný při navrhování přístupů k mnoha jeho architektonickým pracím, jako například ve vstupních částech, které duchovně připravuje pro návštěvníky, přičemž jednou z nich je přístup do kulturního centra El Tanque. Falešné perspektivy, které Palladio vytváří, pocit tlaku, optickou souhru hal a interiérů a zacházení s prostorem dosahující svého imaginární prodlužení lze nalézt v Menisových projektech Kostel Svatého Vykupitele a Tanque.
Je třeba zmínit, že podobným způsobem se v Menisově práci objevuje Pantheon v Římě jako referenční prostor, prostor k zamyšlení a nalezení sebe sama. Prostor pro meditaci.
Prostor, který vytváří emoce. Jeho vliv lze pozorovat na vchodech do Kostela Svatého Vykupitele, Tanque, Auditoria v Toruni (Polsko), domu Aurum (Thajsko) a do Centra pro kulturu a kongresy Magma (Adeje, Tenerife), kde optické hry a mistrovské použití světla a stínu vyvolávají v návštěvnících rozmanité emoce.
Vliv Gaudího je soustředěn kolem Krypty v Güellově kolonii. Pro Gaudího příroda ukazuje ideální formy budov, což lze vidět i v takových Menisových pracích, jako jsou Cuchillitos Park nebo Magma.
Další z vlivů propůjčených z umění pochází z velmi pozoruhodné malby s názvem Ostrov mrtvých.
Obraz inspiruje ideály, fantazie, utopie, jednoduše sny. Někde nenápadné a někde naopak silně viditelné je lze pozorovat v projektu náměstí Plaza de Espan~a. Můžeme je také vnímat a „cítit“ v klidném vchodu do Tanque.

Vliv „ostrova“ (ostrovní krajiny)

Sopečná krajina Kanárských ostrovů má na jeho architekturu hluboký vliv. Působivá a mocná krajina, která ho na ostrově obklopuje, je částečně zodpovědná za architekturu, kterou navrhuje a produkuje. Uvažuje-li o novém projektu, první věcí je plasticita. Nevytváří ho jako součet objektů, ale jako globální dílo, které je konfigurováno z formy (je spoluformováno).
Myšlenkou projektu je objem; extrakty a formy.
Přesně tak vznikla krajina ostrova Tenerife.
To ho vždy vede k navrhování nadčasové architektury, která patří určitému místu.

Filozofie práce

Filosofií našeho studia je, že každý projekt je jedinečný. Svéráznost místní kultury, kde je projekt umístěn, podmínky životního prostředí, předem existující podmínky, počasí, klienti, budoucí uživatelé atd. nás vedou přistupovat ke každému projektu jiným způsobem. Je to jako rovnice, která má mnoho neznámých, z nichž každá má jinou hodnotu, v závislosti na vlastnostech projektu. Každá z nich má v rovnici významnou roli, ale konečný výsledek musí být v rovnováze.
Architekti berou odpovědnost za každý projekt s cílem zlepšit kvalitu života občanů, optimalizovat vývoj životního prostředí a přemýšlet nad projektem, až se dostanou pod kůži budoucího uživatele, aby ucítili „život“ samotné budovy.
Věřím, že architektura, kterou tvoříme, se vyznačuje silným společným smyslem, dosaženým v průběhu mého dlouhého formování jakožto architekta, procítěním mé osobní zkušenosti ze života na ostrově, odkud pocházím, na ostrově, který je typický svou silnou a drsnou krajinou, a také tradicí v používání některých materiálů, jako jsou beton, které dávají budovám určitý výraz. Tímto způsobem jsme vytvořili budovy, které bych nazval „emocionálně–racionálními“, které mají v sobě velkou sílu, viditelnou i neviditelnou.

Auditorium v Pájaře

Budova vytvořená hloubením a napodobením okolního prostředí se nachází v lukrativním místě, nad plážemi v jižní části ostrova Fuerteventura. Textury, barvy a povrchové úpravy byly uzpůsobeny k dosažení tohoto cíle, čímž vznikla budova, která se jeví jako skalní prvek, popraskaný a oddělený od terénu.
Přístup do komplexu je vytvořen přirozeným způsobem, a to uvolněním prostoru na svahu, který srovnává strmý sklon a vyzývá návštěvníky ke vstupu na toto vykopané náměstí. Rampa, která obklopuje vykopaný prostor, umožňuje přístup do sálu hlediště a generuje v trajektorii sérii kompresí a dekompresí mezi terénem a vytvořenými masami.
Auditorium je velký scénický prostor v interiéru tří kamenných mas, které se zvedají ze země a které jsou obklopeny vykopaným prostorem v kopci, čímž vytvářejí plynulý vnitřní prostor mezi těmito masami. Je to budova schopná přizpůsobit se různým situacím a událostem, velmi flexibilní a obdařená vyváženou akustikou,
vhodnou pro různé akce, naplánovaná s ohledem na energetickou hospodárnost a lehkou údržbu.
Struktura a barva projektu přímo reaguje na barvy a prvky prostředí, s použitím betonu s přírodními aditivy tohoto místa.
Světlo se stává hlavním prvkem uvnitř komplexu, který je převážně zenitový a dodává projektu téměř mystický efekt tím, že zachycuje přirozené světelné toky ve vykopaném prostoru.

Auditorium v Toruni