English
Architektura 20. století ve Zlínském kraji je rozmanitá a zahrnuje secesi, funkcionalismus i modernismus. Významná díla zde vytvořili architekti jako František Lýdie Gahura, Dušan Jurkovič, Jan Kotěra, Vladimír Karfík a další, kteří zanechali svou stopu v Pustevnách, Luhačovicích, Zlíně a dalších městech. Meziválečný Zlín, spojený s Baťovým průmyslovým impériem, je známý svou konstruktivistickou architekturou, která byla klíčová pro rozvoj městské a průmyslové infrastruktury. Baťa významně ovlivnil nejen urbanistický rozvoj města, ale také celkový přístup k architektuře a designu. Jeho odkaz v regionu úspěšně rozvíjeli ve druhé polovině 20. století architekti jako Zdeněk Plesník či Miroslav Řepa a na konci století například Eva Jiřičná, Marek Štěpán a mnozí další. Dnes Zlínský kraj představuje živý archiv moderní české architektury – architektonické dědictví regionu odráží jak historickou kontinuitu, tak dynamické inovace.
Panel z výstavy Czech modern architecture, konané v Evropském parlamentu v Bruselu v roce 2025
Hlavní budova z výstavního panelu – text z publikace Česká moderní architektura, prof. Vladimír Šlapeta
Administrativní budova firmy Baťa č. 21 | 1937–1938 | Vladimír Karfík
Zlín, třída Tomáše Bati 21
Administrativní budova Baťa č. 21 se stala centrálou Baťova obuvnického impéria a dominantou města Zlína. V té době byla nejvyšší budovou v republice se svými 77,5 metry. Objekt má železobetonovou konstrukci s kulatými sloupy a tradičním Baťovským modulem 6,15 × 6,15 metrů, který umožňoval variabilitu řešení jednotlivých pater. Konstrukce byla tvořena pomocí posuvného bednění. Vertikální rytmus kulatých betonových
sloupů v průčelí doplňuje horizontální vyzdívka parapetů s dvojitými ocelovými okny. Originálně byla řešena pracovna šéfa v pojízdném výtahu
i s umyvadlem. Budova je opatřena speciálním systémem vytápění a klimatizace napojené na parovodní síť celé továrny. V jednotlivých patrech byly jak velkoprostorové kanceláře, tak i prostory dělené flexibilními příčkami. Tato moderní stavba naplněná řadou funkcí (ředitelství, plánovací a výrobní prostory) ukončovala globálně úspěšnou meziválečnou éru a stala se symbolem prosperity celého koncernu.
Vladimír Karfík (1901–1996) po absolutoriu ČVUT krátce praktikoval v Paříži u Le Corbusiera a poté strávil téměř 4 roky v USA, kde spolupracoval v Chicagu nejprve s firmou Holabird a Root, posléze praktikoval u Franka Lloyda Wrighta v Taliesin East ve Wisconsinu i v Taliesin West v Arizoně. V dubnu roku 1930 ho angažoval Jan Baťa k přesunu do Zlína, kde se stal autorem řady firemních, továrních, obytných a zejména obchodních budov (Brno, Bratislava, Liberec, Amsterdam). Jeho zlínské období zakončily krátce po válce stavby lázní, okresního úřadu a sídliště Obeciny. Od roku 1946 působil jako profesor na slovenské technické univerzitě v Bratislavě. V letech 1978–1982 působil jako hostující profesor na University of Malta.
Půdorys přízemí, půdorys typické podlaží
Historické fotografie
