English
Hlavní město Praha je nejen politickým a kulturním centrem České republiky, ale i důležitou evropskou metropolí, která nabízí mimořádně cenné příklady moderní a současné architektury. Architektonický vývoj města výrazně ovlivnila moderní hnutí 20. století – především kubismus, funkcionalismus a poválečná moderní architektura. V meziválečné době se Praha stala centrem mezinárodní diskuse, kde se střetávaly vlivy Le Corbusiera, Bauhausu i holandské skupiny De Stijl. Přestože byla architektura po roce 1945 omezena politickým kontextem, vznikla řada hodnotných realizací – panelová sídliště, metro i solitérní stavby, které často reflektovaly soudobé světové tendence. Po roce 1989 se architektura znovu stává svobodnou profesí, do praxe vstupují soutěže a pluralita názorů. Vedle rekonstrukcí historického jádra a konverzí průmyslových objektů vznikají nové čtvrti, kulturní a univerzitní stavby i technologicky progresivní realizace reagující na témata udržitelnosti. Praha tak i dnes potvrzuje svou roli města, kde se utváří architektonická identita celé země.
Panel z výstavy Czech modern architecture, konané v Evropském parlamentu v Bruselu v roce 2025
Hlavní budova z výstavního panelu – text z publikace Česká moderní architektura, prof. Vladimír Šlapeta
Dům U Černé matky Boží | 1911–1912 | Josef Gočár
Ovocný trh 569/19, 110 00 Staré Město
Nejvýznamnější žák Jana Kotěry strávil svá učednická léta v ateliéru svého učitele až do roku 1908. Na počátku jeho samostatné dráhy vyniká stavba z roku 1909 – Wenkeův obchodní dům , v němž uplatnil nové technologie se suverénním uměleckým výrazem. Dvoupodlažní prosklená část průčelí je vystřídána v posledním patře řadou jemných kanelurovaných sloupků zarámovaných pod předsazenou římsou. Prosvětlený interiér obchodních místností s oválnou galerií doplňuje jemný geometrický dekor kazetového stropu. Krátce na to se Josef Gočár (1880–1945), společně s Pavlem Janákem a dalšími členy kubistické skupiny, pokusili o transformaci dvojrozměrného pařížského kubismu v malířství do trojdimenzionální architektury s důrazem na základní formy hranolu a pyramidy. Tento koncept Gočár prezentoval v provokativní návrhu na kaskádovou pyramidu nové radnice na Staroměstském náměstí (1909), zatímco Janák tuto stylovou proměnu formuloval v manifestu „Hranol a pyramida“ (1911). Kubistická skupina byla také ovlivněna domácí barokní tradicí gotických diamantových kleneb a barokní gotiky Giovanni Santiniho. Toto porozumění historického kontextu nejlépe prokázal Dům U Černé matky Boží, příkladně vložený do souvislostí historické zástavby Starého Města. Josef Gočár zde demonstroval dokonalé pojetí stavby jako „Gesamtkunstwerku“ – jednotného návrhu od urbanistického konceptu až po poslední detail vybavení interiéru – popelníku, mříží, osvětlovadel apod. Model tohoto domu byl v roce 1913 vystaven na prezentaci české kubistické skupiny v galerii Der Sturm v Berlíně a o rok později na výstavě Werkbundu v Kolíně nad Rýnem.
Detaily
Historické fotografie
