Eliška Kaplický Fuchsová: Výbor pro kulturu a památkovou péči

Co je posláním Výboru pro kulturu, památkovou péči, cestovní ruch, výstavnictví a zahraniční vztahy Zastupitelstva hlavního města Prahy?

Tento výbor, jemuž předsedám, je poradním orgánem Zastupitelstva hlavního města Prahy pro ty úseky činnosti, které jsou uvedeny v jeho názvu. Všechna jeho zasedání se konají za velké účasti veřejnosti i novinářů a jsou přínosná a konstruktivní. Každý z uvedených oborů má své vlastní poslání a systém financování. Zrcadlí se v něm tři ministerstva: kultury, zahraničních vztahů a místního rozvoje. Ovšem v oblasti samosprávy se mu věnují pouze dva odbory – odbor kultury, zahraničních vztahů a cestovního ruchu a odbor památkové péče. Časově náročnější je – z hlediska samosprávy – činnost odboru kultury, zahraničních vztahů a cestovního ruchu, který se mimo grantový systém věnuje konkrétně individuálním žadatelům, jimž výbor navrhuje každoročně přidělit finanční příspěvek v rámci tzv. partnerství (účelové dotace). Takto byl například podpořen v minulém i v tomto roce projekt Architecture Week. Žádosti o granty vlastníkům památkově významných objektů a granty v oblasti kultury a umění posuzuje jednou ročně komise Rady hlavního města Prahy složená z profesionálů a jedná se o velmi efektivní a transparentní finanční nástroj podpory. Pro oblast příjezdového turismu do Prahy výbor navrhuje přidělit individuální dotace akcím a žadatelům, kteří přinášejí nové nápady a realizují motivační akce pro zahraniční i domácí návštěvníky. Jen v loňském roce přicestovalo do Prahy zhruba 6,5 milionu turistů a to lze považovat za úspěch v oblasti prezentace metropole jako turistické atrakce.

Jaký přístup zastává tento výbor k urbanistickému rozvoji Prahy a jakými projekty se zabývá?

Územní rozvoj a jeho plán má ve své kompetenci náměstkyně primátorky hlavního města Prahy Petra Kolínská. Zastávám funkce v několika komisích, které v této oblasti spolupracují. Zabýváme se především jednotlivými částmi památkové rezervace města, které jsou pod tlakem návštěv turistů. Jedním z palčivých problémů města je Václavské náměstí. Mám radost, že se jeho spodní část již brzy dočká realizace svého řešení dle architektonické soutěže.

V čem vidíte hlavní hodnotu historického jádra města a co ji v dnešní době nejvíce ohrožuje?

Centrum našeho města je unikátní a má svůj spirit, který je pomalu vytlačován komercializací prostoru. Všudypřítomné reklamy nacházející se na osvětlení a zdech domů v ulicích bez regulace budou časem odstraněny. Památkáři nekompromisně kontrolují zahrádky a reklamy a pokutují ty, jež přesahují stanovené parametry nebo svým vzhledem narušují okolí. Další hrozbou jsou auta, která v historickém centru města v takové míře nemají být, jedině snad ta na elektrický pohon. Náměstí by měla fungovat jako místa setkávání lidí, a ne jako odkladiště aut nebo pro vystoupení buskerů. Vylidňování centra města se nám statisticky potvrzuje každým rokem jako v každé metropoli. Přes rostoucí počet obyvatel hlavního města je Praha 1 jednou ze dvou městských částí, kde počet obyvatel mezi lety 2001 a 2014 klesl. Je důležité najít balanc mezi uchováním vlastní integrity a zároveň nutností péče o historický odkaz, který nám byl svěřen do naší správy a kvůli němuž do Prahy přijíždí stále více turistů. Jejich cílem návštěvy je pouze historické jádro města a ráda bych jejich zájem přenesla také na kulturu, která se nabízí mimo centrum, pomocí rozšíření turistického okruhu.

Které evropské město považujete za příjemné k žití a kde bychom se měli při nové výstavbě inspirovat?

Kodaň byla uznána již poněkolikáté jako jedno z nejlepších míst pro život. V rámci Dnů Prahy v Kodani, které jsem měla tu čest minulý rok otevírat, jsem se o tom mohla na vlastní kůži přesvědčit. Dánsko – stejně jako řada dalších zemí EU – řeší v současné době projekty rozvoje měst z pohledu udržitelnosti, to jest efektivní využití energií, různá úsporná opatření, intenzivnější využití v místě dostupných obnovitelných zdrojů energie a následně také snížení emisí CO2. Tato disciplína nám zatím chybí. Kodaň i Praha mají velký počet sídlišť, kde vznikají sociální problémy, a v Dánsku se daří celkově tyto lokality pozvednout jejich revitalizací včetně zlepšení architektonického ztvárnění.

V poslední době se naše hlavní město hodně proměnilo a stále se mění, vznikly nové obytné, administrativní a obchodní komplexy. Líbí se vám některý z nich? Chtěla byste v některém bydlet nebo pracovat?

Z nějakého důvodu nám chybí moderní most, lávka pro pěší, veřejná budova plná kultury nebo krásná socha od světového umělce. Vidím náš rozvoj i v kvalitě života v Praze, který můžeme pomáhat zlepšovat novými místy k setkávání, otevíráním prázdných historických paláců a budov v centru města, pro které není využití. Celý svůj život jsem pracovala v architektonicky zajímavých a nevšedních místech – ve filmových studiích na Barrandově, v kubistické vile na nábřeží a nyní v samém historickém  centru Prahy na Mariánském náměstí. Nechci být negativistická, ale v žádné nové stavbě si neumím představit, že bych žila či pracovala. Na druhou stranu jsem ráda, že mnoho developerů se snaží přinášet zajímavé stavby.

Moderní architektura je velmi sofistikovaná, technicky vyspělá, poskytuje vysoce komfortní prostředí, ale lidé ji někdy vnímají jako neosobní a těžko se s ní ztotožňují. Čím to? Je to špatná práce architektů, developerů, nebo se lidé neumějí s moderním prostředím sžít?

Opověděla bych výrokem Saint-Exupéryho: „Kultura je založena na tom, co se od lidí vyžaduje, ne na tom, co se jim poskytuje.“ Česká republika byla v historii vždy zemí, která určovala v architektuře směr, a bohužel období komunismu vývoj architektury u nás zabrzdilo. Funkcionalistický a kubistický sloh byl pro mne ten poslední, který nás vůči jiným zemím naprosto jasně vymezoval. Je to samozřejmě o lidech a v tom spatřuji největší problém. Dnes za žádným z architektonických počinů nevidíte konkrétní osobnost či ateliér architektů. Nové, současné moderní stavby nemají svoji vlastní identitu, stejně jako jejich architekti, developeři či investoři.

Nová výstavba zasazená do starších městských čtvrtí má často tendenci expandovat – maximálně využít zastavitelnou plochu, mít větší počet podlaží, než je v okolí, zlikvidovat „zbytečnou“ zeleň. Jak se k tomu staví váš výbor? Má hlavní město nějaký účinný nástroj, jak se s tímto problémem vypořádat?

Hlavní město se snaží nastavit nová pravidla, která by byla nejen srozumitelná, ale také logická. Musí se regulovat podstatné věci, a nikoli marginálie. Proto jsme letos schválili Pražské stavební předpisy, zavádějící do územního plánování tradiční urbanistické pojmy jako stavební nebo uliční čára, které pomohly budovat kvalitní čtvrti už za první republiky a vytvářejí jasné limity pro vymezování ulic i náměstí. V praxi to znamená, že nová budova musí svým charakterem navazovat na ty sousední a nesmí necitlivě vstupovat do uličního prostoru. Zároveň nově platí pravidla pro odstupy domů od hranice pozemku pro všechny stavby, nejen pro rodinné domy jako doposud. A navíc nejsou nastavena univerzálně pro celé město, ale vycházejí z charakteru zástavby – někde jsou domy od sebe dál, někde naopak navazují štítovými stěnami. Správně upozorňujete také na výškovou regulaci, která v Praze chybí. Prvním krokem jsou zmiňované stavební předpisy, které zjednodušeně říkají, že když stavíte dům, měl by odpovídat výšce okolních budov.

Architektura se dnes čím dál více globalizuje, napohled často nepoznáte, v kterém městě, či dokonce na jakém kontinentu se nová čtvrť nachází. Jak si může město zachovat svou identitu?

Stačí, když uchráníme to, co nám naši předkové svěřili. Samozřejmě bych si také přála zanechat po naší generaci stopu v architektuře, která by představovala symbol naší svobody a demokracie, ale naše cíle jsou nyní v připravovaném územním plánu. Jde o to, aby nová zástavba doplňovala charakter svého okolí. Zjednodušeně řečeno – mezi rodinnými domy by měly vznikat zase rodinné domy a nová výstavba v blokových čtvrtích, jako jsou třeba Letná nebo Vinohrady, by měla citlivě doplňovat okolní budovy. Zároveň ale platí, že zásady vytváření kvalitního města jsou do jisté míry obecnější. Klíčem je, aby nové čtvrti nabízely obyvatelům bydlení, pracovní příležitosti, ale i možnosti pro rekreaci – parky, hřiště a podobně. Aby zkrátka ve městě vznikaly živé městské čtvrti, které srostou s těmi okolními. Něco takového se zatím povedlo třeba na Andělu, což je dneska jedna z nejživějších částí Prahy, ze které srší energie. Město se musí snažit s investory a developery aktivně a transparentně jednat o podobě jejich záměrů, aby byl výsledek výhrou pro všechny strany.

Pojem organické město zosobňuje sídlo se zdravým, příjemným a vyváženým prostředím, které se neustále rozvíjí. Má Praha šanci stát se takovým městem? V čem vidíte její největší potenciál?

Praha má obrovský potenciál v prázdných plochách, jako jsou bývalé tovární areály nebo nevyužívaná nákladová nádraží. Taková území jsou dnes obehnaná plotem a pro běžné Pražany vytvářejí neprostupné slepé skvrny ve městě. Jsme v jednání se soukromými majiteli těchto brownfieldů a zkoušíme najít synergii ve využití. V současnosti se tam většinou nesmí stavět, přitom populace Prahy roste a růst bude – do roku 2050 očekáváme asi 250 tisíc nových obyvatel. A když se nedá stavět tam, tak se staví na okraji města. Praha se rozrůstá do polí, což je pro město nejen neekonomické, ale také neekologické. Tomu chceme pomocí připravovaného Metropolitního plánu zabránit. Další velký potenciál je v lidech. Pražané jsou stále aktivnější v občanském i kulturním životě. Každý den se konají originální kulturní, sportovní nebo jiné společenské akce a na tom musíme stavět. Ekonomická síla měst je totiž úzce navázaná na koncentraci kreativních průmyslů a tvůrčích lidí. S tím souvisí další bod – musíme se naučit turistům tuto autentickou a živou Prahu ukazovat. Praha není jenom Praha 1. To jsou i okolní čtvrti plné života a nápadů.

 


Eliška Kaplický Fuchsová – předsedkyně výboru pro kulturu, památkovou péči, výstavnictví, cestovní ruch a zahraniční vztahy, Hlavní město Praha