English
Náš příspěvek má za cíl představit některé aspekty výzkumné/pedagogické zkušenosti na Univerzitě v Padově na poli dějin architektury a architektonické/urbanistické reprezentace. Nové přístupy ke studiu se věnují těmto disciplínám a nové postupy sdílení akademického výzkumu (zvlášť v souvislosti se záměrem zapojit veřejnost do pochopení transformačních procesů městského/ stavebního prostoru) se testují na našich fakultách (Kulturní dědictví a Architektura).
Hlavní nastolená otázka je role univerzity, kde je výuka založená na konceptu kulturního dědictví, jakožto všeobjímajícího vyjádření společností (jak minulých, tak současných), pokud jde o rozvoj dovedností, které umožňují hlubší znalost složitosti historického kontextu. Jak v rámci této náhlé proměny podstaty historické analýzy souvisejí nové přístupy s tradičními metodami studia a publikování? Mohly by tyto
nové přístupy ve věku OSArc („Architecture Open Source“) přispívat k lepší znalosti nových městských zástaveb ve vztahu k památkovému charakteru historických míst?
Oživit zájem o život míst a domů od jejich vzniku a pochopit, proč je důležité rekonstruovat historii těchto proměn v prostoru a v čase je jedním z cílů nejrůznějších výzkumných projektů, k nimž v uplynulých letech směřovala naše činnost uvnitř a vně Univerzity v Padově (ve spolupráci s veřejnými institucemi).
Jak ale můžeme popsat a představit dynamiku zastavěného prostoru, dynamické vztahy uvnitř a mezi architekturami? Je jasné, že plán, fotografie a/nebo model, který zachycuje konkrétní okamžik v historii místa nebo stavby aniž by odrážel její proměny v čase, už nestačí.
Nicméně přechod od statické k dynamické formě reprezentace znamená vyměnit tradiční nástroje dějin architektury.
Je to záležitost hledání nových narativních forem, které se vyhnou jednoduchosti a popíšou celou historii: historii, která má vysoký filologický kvocient přesahující dokumentaci, který umí interpretovat a odkazovat na
zdroje, který není prostým souhrnem událostí zdůrazňujícím okamžiky narušení místo kontinuity událostí. Bez složitosti dějin, bez filologické interpretace proměny je analýza jakéhokoli prostoru nebo architektury cvičením v čisté formě. Konečným cílem naší výzkumné/ pedagogické činnosti je ukázat, jak je zásadní zachovat nejvyšší akademické standardy.
Dokumentování a pochopení kulturních míst lze pojmout jako multimediální proces pomocí digitálního zobrazení tvaru, stavu a vzhledu historických památek. Počínaje Benátkami, tyto příklady ukazují tři odlišné fáze podobného průzkumu:
1. Získávání dat: archivní dokumenty, laserové scany a fotogrammetrické průzkumy lze zpracovat a uspořádat pomocí 3D modelingu a vkládat mezi kompatibilní platformy. 2. Předávání dat: informace získané výše uvedenými metodami lze předávat pomocí aplikací a interaktivních systémů pro multimediální zařízení a internetové platformy.
Tento proces s sebou nese návrh a testování rozšířené reality a 3D modelů pro multimediální zařízení a implementaci virtuální reality.
3. Zapojení modelů jako prostředků analýzy do procesu ochrany architektonického bohatství s virtuální rekonstrukcí architektonických prvků.
Práce na historické rekonstrukci, interpretaci a vizualizaci údajů vyžaduje výměnu nápadů a názorů. Stala se z toho sociální dovednost.
Překonat propast mezi IT a historicko- filologickými znalostmi vyžaduje skutečně širokou základnu pochopení.
