ahaa: Kontext jako nedůležitější faktor

Please enter banners and links.

Studio ahaa bylo založeno roku 2012 Andreasem Heierlem ve švýcarském Luzernu. Ještě předtím začal pracovat spolu s architektkou Cristinou Trofin na dvou projektech, „Dům se třemi dvory“ v Galaţi a „Pod atikou“ v Bukurešti.

Tyto dva projekty vyjadřují filozofii studia: kontext jako nedůležitější faktor při vývoji projektu, přizpůsobení každého návrhu speciálnímu využití a požadavkům programu, zájem o práci v různých zemích s novými tvůrčími možnostmi a výzvami. Architektura je pravděpodobně nejlepší nástroj, jak napomoci vzniku nových míst. Takové místo musí mít vlastní identitu a být něčím zvláštní; aby se toho dosáhlo, je třeba porozumět tomu, co už tady je, a představit si, co by tu mohlo být navíc. Studio ahaa se v každém projektu snaží rozpoznat kvalitu takového místa nebo existující budovy a pozvednout ji na vyšší úroveň. Proto neusiluje o to, vtisknout místu vlastní tvář, ale chce mu dát obsah a vyrovnat se s limity, které vedou k řešení vyhovujícímu kontextu a lidem, kteří tam žijí.

Studio ahaa se vyvíjí a má v současné době čtyři členy. Vedoucí architekti Andreas Heierle a Cristina Trofin studovali a žili ve Švýcarsku, Francii, Rumunsku a Austrálii. Tato skutečnost ovlivnila jejich každodenní práci a postoj k projektům a umožnila jim přistupovat k hranicím mezi kulturami s otevřenou myslí. Projekty studia byly oceněny řadou švýcarských cen: první cenou v soutěži o otevřenou školní budovu v Crissieru u Lausanne v roce 2012, první cenou v soutěži o návrh otevřené bytové jednotky ve Vernieru u Ženevy v roce 2014 a druhou cenou ve výběrové soutěži o rozšíření školy v Buchsu v kantonu St. Gallen v roce 2014. Oba rumunské projekty byly představeny na různých výstavách, publikovány v odborné literatuře a obdržely výroční první architektonické ceny v Rumunsku.

Dům se třemi dvory – Galaţi, Rumunsko

2010–2012
Projekt: Andreas Heierle, Cristina Trofin

Cílem projektu bylo postavit nenáročné a decentní obydlí v Galaţi, které by udržovalo kontakt s pozemkem a dvorem a nepřekročilo rozměry bývalého domu a staveb v sousedství. Nový dům pro matku a dvě dcery, jimž všem už bylo přes 50 let, je pouze přízemní, stojí na úzkém a dlouhém pozemku a má stejné rozložení ploch a nosné stěny jako předešlý dům.
Příčně vedené rozšíření zahrnuje obývací pokoj a zaujímá celou šířku stavby. Nosné zdi starého domu určují rozvržení buněk, zatímco dřevěná konstrukce rozšíření umožňuje splývavý prostor. V jednolitějším jádru odpovídajícím původnímu domu jsou soukromé a funkční prostory. Postranní rozšíření nemění podélnou transparentnost pozemku, obývací místnost je sjednocená a na kratších stranách plně prosklená, takže vizuálně dobře propojuje přední a zadní dvůr. Rozšířený prostor ovšem není homogenní. Jeho lineárnost je příčně daná rytmem střechy, jejíž geometrie je ve shodě s původním rastrem stavby. Rovněž medián otevřený směrem k vnitřnímu dvoru určuje prostorovou osu svislou k hlavnímu směru obývací místnosti. Tento třetí dvůr je jasně vymezen ložnicí a prostorem k dennímu užívání a přebírá obrysy starého vestibulu. Dlážděný chodník a místně aplikovaná zeleň dodávají všem třem dvorům nádech urbanity. Vnější hmotnost potvrzuje obecný záměr vytvořit tvůrčím způsobem vztah ke dříve existující realitě. Zinkem potažené železné pláty jsou v rumunských oblastech na krajích karpatského oblouku přes 150 let hlavním krycím materiálem. Nalezneme je všude na střechách v Galaţi a vyráběny jsou v místním kovozpracujícím závodě. V tomto projektu překračují meze pouhého pokrytí a stávají se obalem celé stavby. Odlišnosti mezi stavebními prvky domu (základy, zdi, krytina) tento kovový povlak vyhlazuje. Jeho řemeslné provedení vykazuje určité nedostatky vinou použitého materiálu, který se vlní (má jen 0,35 mm tloušťky), a ani práce místních dělníků nebyla dokonalá.

Jako celek působí stavba ve slunci chladně, doslova křišťálově. Zblízka ovšem právě díky zmíněným nedokonalostem precizně vibruje, neboť materiál různě reaguje na světlo. Podobná nejistota při montáži (konkávní povrchy, nedodržení rovnoběžnosti) propůjčila kovu na zdech určité lidské měřítko a i svým způsobem osobnější charakter. Z exteriéru je dům ve skutečnosti umělecky mnohem „proměnlivější“ (ve smyslu rozmanitosti) než specifické materiály používané u zdí (omítka, kámen, hlína atd.) či u jinak dokonale provedené montáže.

Dům snadněji proměňuje svůj vzhled v závislosti na denní hodině, kvalitě světla v ročním období a vzdálenosti, z níž ho vnímáme. Na sousedy dělá dojem velkoobchodu. A to je přesně to, čím chtěl vnější vzhled domu být: ironickým komentářem k místní všudypřítomné představě o funkci, jež by neměla být v rezidenční oblasti povolena.
V tomto kontextu působí dům cize (ve smyslu prostorové kontinuity a morfologické a povrchově strukturní abstrakce),
ale zároveň i povědomě. Z tohoto posledního úhlu pohledu vyvolává projekt pocit tradičního bydlení, a to zjevně moderním, soudobým způsobem, dalek jakýchkoli citací či stylistických interpretací.

Základní geometrie šikmé střechy se směrem do hloubky pozemku opakuje a definuje tak posloupnost vnitřního prostoru. Každá část může být chápána jako „dům“ nebo i jako veřejný prostor – vytvářený součtem jednotlivých domů. Přechod z veřejného do soukromého prostoru je povlovný, a to díky jak vnitřním prostranstvím, tak interiérovému zařízení. Například mezi dvěma částmi domu (první sleduje strukturu starého domu, druhá je jeho rozšířením) existuje omezení v délce: nábytková stěna, jejíž hloubka musí být překročena, aby bylo možné přestoupit z jednoho světa do druhého. Poctivost a výrazný kontakt vycházejí z logiky dobré „moderní tradice“.

Architektonické řešení domu je přizpůsobeno zvláštnostem bydlení v Galaţi, ale přesto je zcela přesvědčivé jako soudobý prototyp urbánního uspořádání v jakémkoli z rumunských měst: úzké a dlouhé pozemky generují „vagonový“ typ bydlení.

Andrei Margulescu


   

 

 

 

www.ahaa.ch

Zdroj: redakce AW, Organické město 2016