English
CUAC Arquitectura je architektonické studio, které v roce 2006 založil Javier Castellano Pulido a Tomás García Píriz, držitelé titulu doktor a profesor architektury, první z nich z Univerzity v Malaze a druhý z Univerzity v Granadě.
Jejich výzkum se zabývá problematikou související s krajinou, dynamikou změn ve městě 20. století a vztahy mezi kulturním dědictvím a soudobou architekturou, což jsou témata, která jim v letech 2008 a 2011 umožnila stáž na Ústřední univerzitě Chile a v Technologickém institutu v Tokiu. Jejich práce byla publikována v různých architektonických časopisech, národních i mezinárodních, jako je například Arquitectura Viva (Španělsko), Architecture Today (Velká Británie), Architekten (Dánsko), Via Arquitectura (Španělsko), Arquitectos (Španělsko), Pasajes de Arquitectura y Crítica (Španělsko) Oficinas (Španělsko), Pasajes Construcción (Španělsko), Via Arquitectura (Španělsko), ON Diseño (Španělsko), Negozzi – Federico Motta Editore – (Itálie), Proyecto Contract – Casa Viva –, PROXIMA –Arquia–, Fundación Arquitectura Contemporánea (Španělsko), Margenes de arquitectura (Španělsko), Diseño interior (Španělsko), TC Cuadernos (Španělsko) a mnoho dalších. Jejich práce byly vystavovány na národních a mezinárodních akcích ve městech Jaén, Madrid, Sevilla, Leeuwarden, Rotterdam, Mexiko, Guadalajara, Vídeň… V roce 2008 bylo studio CUAC vybráno pro expozici ve španělském pavilonu na výstavě XI. Mostra Internazionnale di Architettura di Venezia. Studio bylo také vybráno pro Bienále mladých španělských architektů ARQUIA PROXIMA (ročníky 2008, 2010, 2012 a 2014). V roce 2010 byla jejich práce vybrána pro Mezinárodní výstavu vodní krajinné architektury, Výstavu evropské krajinné architektury v Barceloně. Studio bylo vybráno i pro kolektivní výstavu Globálního designu New Yorku (Londýn, 2012); AboveMM (výběr z 30 španělských týmů) v Mexiku; Arquitecturas Dispuestas v CAAC (Centro Andaluz de Arte Contemporáneo) ve městech Sevilla, Evora a Madrid a pro prezentaci ve španělském pavilonu na výstavě XV. Mostra Internazionnale di Architettura di Venezia (2016).
Córdoba překrývající Córdobu
Představme si město, které je postaveno na jiném, předchozím městě. Je to historie nepřetržitého překrývání mnoha měst, která známe. Namístě je otázka možností použití jejich intersticiálních prostor pro záchranu několika historických období od přítomnosti a vytvoření dialogu s budoucím městem. Některé z těchto vrstev přežívají kolem nás, zůstávají zničeny nebo jsou pohřbeny, čekají na záchranu, jiné se projevují prostřednictvím určitých fragmentů, otisků prstů nebo listinných důkazů potvrzujících jejich zmizení. To je příběh projektu hlavního sídlo nadace soudobé architektury (FAC) a okolí bloku kostela svatého Pavla uskutečňovaného pro mezinárodní soutěž.
Místo zvolené nadací pro budoucí hlavní sídlo, okolí kostela svatého Pavla v samém srdci historického centra andaluského města Córdoba, bylo obzvláště komplikované. Tato oblast je silně poznamenána přítomností římského divadla Claudia Marcela, historické rezidenční budovy velké hodnoty, existencí archeologických pozůstatků, významných veřejných objektů z konce 80. let minulého století (včetně radnice) a také velkého prázdného urbanistického prostoru uvnitř bloku; to vše každodenně koexistuje ve strategické lokalitě města Córdoba.
Návrh oceňuje přínos každého historického období jako odkaz v kontinuitě s ostatními prvky, které vytvořily tento historický řetězec v rámci současného bloku svatého Pavla. V tomto ohledu nám stratigrafické čtení kultury na základě znalosti prolínajících se, dynamických, moderních měst umožňuje nacházet klíče a především určité nástroje pro výzkum, tvorbu a šíření současného města. Projekt má být spojen s dosažením jednoho cíle: určením strategie zásahů pro dosažení prolnutí mezi paralelními městy, mezi městy, která patří dvěma různým historickým procesům. Současná Córdoba tedy neustále staví na každé z Córdob, které kdy existovaly. Žádná z nich nemůže být bez té druhé. Překrývání Córdoby umožňuje toto stratigrafické čtení v horizontálním i vertikálním směru.
Cílem není formální výsledek, jde doslova o výsledek rozkladu některých procesů, které vzájemně provázaly různá období na jednom místě. Předpokládají se zde odhalené archeologické pozůstatky původní terasy nacházející se mezi chrámem a římským amfiteátrem. Na druhou stranu je zde začleněna charakteristická mluva tohoto obytného bloku, poznamenaného přítomností zajímavé rozmanitosti prahů, vchodů a prostoru mezi nimi. Návrh rovněž oživuje lokální rozměry dvou domů, které zde kdysi stály, zachováním polohy starobylého nádvoří s cílem zachránit strom, který přežil jako němý svědek historie tohoto místa.
Jako brána do zahrady svatého Pavla, která na tomto místě vládne osou směřující od východu na západ, je budova FAC spojena s myšlenkou vnitřního obalu jako prvku dialogu s historií dvou zbořených domů. Vnější fasáda se tedy ohýbá, aby se vešla do obrysu velmi specifické situace. Tento obal vytváří práh, prostor pro umístění nádoby, stejně jako velký interiérový nábytek zahrnuje veškerý požadovaný program pro nadaci (kanceláře, archivace, rekonstrukce a výstava). Řada mezilehlých míst mezi krytem a oplocením, mezi programovými prvky a ruinami nebo mezi plošinou a terasou evokuje doby a různé materiály vyskytující se na tomto místě. Všechny aktivity vytvářené studiem FAC se uvnitř tohoto krytu „vznášejí“ na obyvatelném spodním podkladu: na tom, který odpovídá římským archeologickým pozůstatkům. Je tedy objevována původní úroveň prostřední terasy katedrály-amfiteátru, přičemž je určena přímá cesta ven do zahrady.
www.cuacarquitectura.com
Zdroj: redakce AW, Organic City 2016