5. 5. 2027 – 29. 2. 2028
SNM – Historické muzeum, Bratislavský hrad
Dušan Jurkovič, architekt, návrhář nábytku a etnograf, dokázal propojit moderní architektonické myšlení s hlubokým respektem k lidové kultuře, řemeslu a krajině. Do dějin se zapsal jako jedna z nejvýznamnějších osobností středoevropské architektury přelomu 19. a 20. století a jako zakladatel slovenské architektury. V roce 2028 uplyne 160 let od jeho narození a v rámci Roku Dušana Jurkoviče si jeho živý odkaz připomeneme řadou kulturních i odborných akcí.
Jurkovič působil na pomezí tradice a moderny. Po studiích ve Vídni, ovlivněných urbanistickým myšlením Camilla Sitteho, se vědomě obrátil k lidovému stavitelství, které studoval na Valašsku a na Slovensku. Tyto zkušenosti se promítly do jeho osobitého „národního stylu“, který se odráží v dřevěných stavbách na Pustevnách, v lázeňské architektuře Luhačovic i v mnoha realizacích v Brně a na Moravě. Během první světové války vytvořil mimořádně citlivé vojenské hřbitovy v Haliči, po roce 1918 pak sehrál klíčovou roli při formování kulturní a architektonické identity Slovenska, korunované monumentální Mohylou M. R. Štefánika na Bradle.
Výstava Dušan Jurkovič – Architekt lidu a krajiny
Jurkovičovo dílo potvrzuje, že architektura může být zároveň moderní, lidská i hluboce zakořeněná v kulturní tradici. Reprezentativní výstava Dušan Jurkovič – Architekt lidu a krajiny je klíčovou akcí, která představí jeho osobnost a celoživotní dílo prostřednictvím rozsáhlého souboru architektonických modelů, originálních návrhů, artefaktů, korespondence a fotografií.
Výstava představí jeho kořeny a inspirace, dětství v Turé Lúce, studia v Brezové, Šamoríně a Šoproni, studium na Státní řemeslnické škole ve Vídni pod vedením Camilla Sitteho i první setkání s lidovou architekturou a výstavou slovenského umění v Martině.
Ve druhé části výstava prezentuje Jurkovičovo působení na Valašsku a zrod národního stylu (1889–1899). V tomto období jej formovala spolupráce s Michalem Urbánkem ve Vsetíně a výzkum valašských staveb, což vedlo k Jurkovičově účasti na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze (1895). V expozici návštěvníci uvidí realizace dřevěných staveb na Pustevnách (1897–1899), kresby, ukázky ornamentů i dobové fotografie.
Třetí část výstavy se zaměřuje na brněnské období a lázeňskou poetiku (1889–1918). Tvorbu v Brně a na Moravě reprezentuje vila v Žabovřeskách, lázně Luhačovice, interiéry a nábytek. Originální nábytek, návrhy textilií i dobové publikace představí Jurkovičovu spolupráci s rodinou Bartelmusových a dokumentují propojení architektury a uměleckého řemesla v jeho tvorbě.
V další životní etapě (1916–1918) se Jurkovič stává architektem paměti národa. Navrhuje vojenské hřbitovy v Haliči i Mohylu M. R. Štefánika na Bradle (1919–1928), přijímá funkci na Památkovém úřadě v Bratislavě a zapojuje se do ochrany kulturního dědictví a krajiny. V expozici návštěvníci uvidí model Mohyly, korespondenci o stavbě, fotografie i plánovou dokumentaci.
Výstava představuje Jurkoviče také jako učitele, inovátora a humanistu prostřednictvím jeho publikací a pedagogické činnosti, práce na montovaných domech a výzkumu materiálů. Při těchto aktivitách spolupracoval s českými i slovenskými architekty a získal za ně ocenění doma i v zahraničí.
Jurkovičovo myšlení formovalo slovenskou architekturu až do konce 20. století. Závěrečná část výstavy je proto věnována Jurkovičovu odkazu a duchovnímu rozměru jeho tvorby. Odkaz Dušana Jurkoviče v letech 1947–1989 dále rozvíjeli jeho žáci a pokračovatelé, kteří navázali na humanistické ideály, práci s tradičními materiály, krajinný kontext a lidské měřítko. Patřili mezi ně například Alois Balán (1896–1948), který spojoval funkcionalismus s citlivým přístupem k prostředí, Jiří Grossmann (1891–1957), autor monumentální, střídmé moderní architektury s důrazem na proporce a soulad s krajinou, Emil Belluš (1899–1979), zakladatel slovenského modernismu, který propojil racionální modernu s detailem a materiálovou kulturou, Michal Harminc (1869–1964), který kultivovaným spojením tradice a moderny vystavěl generační most mezi historismem, secesí a funkcionalismem, nebo Vladimír Dedeček (1929–2020), známý monumentálními veřejnými stavbami a urbanistickými celky druhé poloviny 20. století.
Publikace a doprovodný program k výstavě
Výstavu budou doprovázet přednášky a diskuse o vlivu lidového umění na moderní architekturu, projekce archivních filmových záznamů a dobové fotografie. Pro děti bude připravena interaktivní edukační zóna se stavebnicí z dřevěných prvků.
K výstavě vyjde publikace s odbornými studiemi a obrazovou přílohou ve slovenském a anglickém jazyce. Vychází z Jurkovičovy národně buditelské rodiny, kde leží kořeny jeho charakteru, postojů i okruhu zájmů, přes léta studií ve Vídni, která formovala jeho pokrokové urbanistické myšlení a cit pro moderní estetiku přelomu století, až po následné zanícení pro výzkum lidového stavitelství na Valašsku a na Slovensku. Publikace představuje Jurkovičova vrcholná díla na Moravě, ve Slezsku i na Slovensku, zvláštní pozornost věnuje stavbám na Pustevnách, brněnské etapě a vilovým stavbám, jedinečné proměně lázeňského komplexu v Luhačovicích ve slovanském duchu či Spolkovému domu ve Skalici, první velké realizaci na Slovensku.
Publikace nabízí také interpretaci Jurkovičova osobitého „národního stylu/slohu“, který vznikal na základě systematického studia lidové architektury, řemesla a ornamentu a zároveň tlumočí jeho vnímavost k moderním evropským podnětům včetně hnutí Arts and Crafts. Tyto tradiční formy, materiály a symboliku Jurkovič přetavil v nadčasový architektonický jazyk, který předznamenal humanistické principy modernismu včetně hledání genia loci, tedy vztahu architektury k člověku, krajině a místu.
Autoři v publikaci nezapomínají ani na Jurkovičův významný přínos v oblasti památkové péče, ochrany přírody, vzdělávání, publicistiky a muzejnictví. Zvláštní pozornost věnují inovacím, výzkumu stavebních materiálů a experimentální prefabrikované výstavbě v oblasti bydlení. Tyto dimenze tvorby představují Jurkoviče nejen jako architekta, ale i jako výzkumníka a vizionáře, který měl své následovníky, architekty jako Koula, Foltýn, Štefanec či několik Plečnikových žáků.
Nosná část publikace představuje reprezentativní výběr dvaceti ikonických staveb Dušana Jurkoviče z území Čech, Polska a Slovenska inovativním způsobem, a to prostřednictvím ochrany, rekonstrukce a obnovy jednotlivých staveb. Současné přístupy architektů (autorů obnovy), památkářů, restaurátorů, historiků, teoretiků a uživatelů či majitelů jednotlivých staveb tlumočí Jurkovičův odkaz dalším generacím. Jurkovičův přístup k tradici, úcta k člověku a přírodě, krajině a myšlenka udržitelnosti představují živý inspirační zdroj naplněný pokorou, specifickou poetikou a hlubokým etickým rozměrem.
Publikace Fenomén Jurkovič, která vyjde ve slovenské, české, anglické a italské jazykové mutaci, bude vybavena exkluzivní grafickou úpravou včetně barevných a černobílých fotografií, dobové fotografické dokumentace a původních výkresů. Jako výpravný průvodce k výstavnímu projektu je zároveň významným samostatným příspěvkem knižní kultury a důležitým mezinárodním příspěvkem k poznání života a díla jednoho z nejvýznamnějších architektů středoevropského prostoru 1. poloviny 20. století.





English