Jihomoravský kraj

Brno se po staletí vůči svému okolí značně odlišovalo německým rázem a vyspělým průmyslem
v jinak českém zemědělském kraji. Avšak až vytvoření Velkého Brna (1919) započalo stoletou stavební proměnu ve skutečnou metropoli. Velkolepým počinem se stalo urbanistické řešení výstaviště
s palácem, které navrhl pražský Josef Kalous (1924) a pro realizaci upravil Emil Králík (1927–1928). Mladá brněnská avantgarda se v osobě Bohuslava Fuchse uvedla Le Corbusierovou syntézou purismu v prostorově jedinečně komponovaném hotelu Avion (1926–1928). Josef Kranz se představil nizozemským konstruktivismem ovlivněnou kavárnou Era (1927–1929) a Ernst Wiesner expresivně pojatým krematoriem (1925–1930). Bohatství textilních průmyslníků přilákalo Miese van der Rohe,
který pro manžele Tugendhatovy vytvořil otevřenou, prostorově plynoucí vilu (1928–1930). Mezinárodního uznání si získala racionálně uspořádaná Dětská nemocnice (1947–1954) od Bedřicha Rozehnala. Janáčkovo divadlo (1958–1965) navržené v duchu sorely Janem Víškem proměnil Vilém Zavřel v kulturní „bruselský“ svatostánek. Sídliště Lesná (1962–1970) pod týmem Stavoprojektu
a noblesní administrativní budova INGSTAV od Ivana Rullera (1968–1970) se na dlouho staly ukázkou kvalit brněnských architektů. Mezi vynikajícími porevolučními stavbami v Jihomoravském kraji
je mimořádný harmonicky vkomponovaný kostel sv. Ducha (1962–1970) do prostředí obce Šumné
od Marka Jana Štěpána.

 

 

 

 

Redakce AW 2018, zdroj: FOIBOS BOOKS