Výstava Gallia Romanica

Zygmunt Świechowski
(*1920) historik umění, patřící k nejvýznamnějším polským znalcům románského umění. Přednášel na univerzitách ve Francii, Itálii a Německu a je autorem řady článků, monografií a publikací, věnovaných dějinám umění, a to především středověkého umění. Jeho práce byly vydávány také v Berlíně, Wiesbadenu a Londýně.
Černobílé fotografie z cyklu Gallia Romanica většinou vznikaly v 50. letech 20. století, v průběhu jeho prvních návštěv Francie, kdy mj. spolupracoval s Centre d‘Etudes Supérieures de Civilisation Médiévale v Poitiers. Prezentují příklady románské architektury a sochařství ve Francii. Anglické katedrály jsou logickým vyústěním jeho zájmu o středověkou tématiku a vše nové, co nabízí dnešní dostupná digitální fotografie. Nyní ve svých 95 letech je profesor Świechowski nadále aktivní v oboru a zasedá mj. v muzejní radě Muzea architektury ve Vratislavi.
(*1920) is an art historian and one of the best Polish connoisseurs of the Romanesque art. He gave lectures in France, Italy and Germany and wrote a series of articles, monographs and publications about the art history, primarily of a mediaeval art. His works were also published in Berlin, Wiesbaden and London.
The black-and-white photos from Gallia Romanica series came into existence mostly in the fifties of the 20th century during his first visits in France where he has – besides other things – cooperated with the Centre d‘Etudes Supérieures de Civilisation Médiévale in Poitiers. The photos present examples of the Romanesque architecture and sculptures in France. English cathedrals is a consequent outcome of his interest about the Middle Ages topic and all the novelties which contemporary digital photography can offer. Now, in his 95 years, he is still active in his field and, among other things, a member of the Counsel of the Architecture Museum in Wrocław.

GALLIA ROMANICA

Románská architektura a románské sochařství ve Francii na fotografiích ZYGMUNTA
ŚWIECHOWSKÉHO
Romanesque architecture and sculptures in France on the photographs of ZYGMUNT ŚWIECHOWSKI
Počátek mé fascinace francouzským románským uměním je velmi starého data.
Dodnes vzpomínám na tiskařskou barvou vonící exemplář knihy Dějiny umění od Richarda Hamanna, který jsem dostal na Vánoce roku 1934. Skutečně překvapivé bylo dokonalé propojení textu se skvělými fotografickými ilustracemi, které byly zhotoveny pod osobním dohledem R. Hamanna, mimo jiné autora projektu „Foto Marburg“.
Hamannovo syntetické kompendium udalo směr, kterým se dále rozvíjely zájmy a budoucí studium žáka nižšího stupně gymnázia, a zároveň mi pomohlo si uvědomit, jak důležitá je pro historika umění autopsie a fotografie.
Na základě toho jsem si z vlastních úspor koupil první levný fotoaparát značky Agfa.
Pod vlivem dojmů z kovenské galerie symbolisty Mikalojuse Konstantinase Čiurlionise jsem začal dokumentovat slavné žmuďské dřevěné kříže a kapličky. Zároveň jsem však nepřestával myslet na francouzskou románskou architekturu, kterou jsem měl slíbenou jako prémii za maturitu.
Stejně jako pro milióny mých vrstevníků znamenal i pro mě rok 1939 tragický předěl, nemožnost zahájit vyšší studium, ztrátu blízkých osob a společenského postavení. Teprve v roce 1956, ještě před polským říjnem, jsem s patnáctiletým zpožděním konečně mohl uskutečnit svou pomaturitní cestu.
Moje monománie způsobila, že jsem rovnou z Gare de l’Est zamířil do kostela opatství Saint-Germain-des-Prés. Náhoda tomu chtěla, aby první pomník románské architektury ve Francii, který jsem navštívil, byl jednou z těch několika staveb, které stály na počátku jedné z nejneobvyklejších a nejvíce tvůrčích inovací v architektuře evropského středověku.
Na hlavicích polosloupů v lodích kostela pocházejícího z počátku 11. stol. se nacházejí reliéfy s mnohočetnými figurálními scénami.
V Saint-Germain-des-Prés a ve westwerku Tour de Gauzlin benediktinského kostela opatství Saint-Benoît-sur-Loire se hlavice s příběhy, znázorňující biblická témata objevují poprvé.
Ve srovnání s antickými nebo karolinskými hlavicemi, kde se samostatné figurální motivy objevovaly velmi sporadicky, to bylo absolutní novum. Ve 12. stol. začnou postupně témata, zobrazovaná na třech stranách přístěnných a na čtyřech stranách volně stojících sloupů, díky jiné důležité inovaci, tentokrát prostorového uspořádání – polokruhového chórového ochozu s mnoha sloupy, vytvářet cykly.
Skutečná iniciace autora těchto slov do problematiky umění románské Galie se však neuskutečnila v Paříži, ale v Poitiers, v právě vzniklém Centru pro studia středověké civilizace (Centre d’Etudes de Civilisation Médiévale) tamní univerzity. Na území městské aglomerace a v jejím nejbližším okolí je zde seskupena většina učebnicových architektonických a uměleckých objektů, počínaje starokřesťanským baptisteriem sv. Jana a merovejskou hrobkou abbé Mellebauda přes všechny fáze předrománského a románského umění monumentálních kostelů až po bohatě zdobené průčelí Notre-Dame-la-Grande a největší dochovaný malířský románský cyklus v blízkém Saint-Savin-sur-Gartempe. Tady, v Poitou, se dá na mnoha „hlavicích s příběhy“ sledovat prudký vývoj narativního figurálního sochařství v prvních šedesáti letech 11. stol.
V důsledku bezprostřední konfrontace se současným, velmi neuspokojivým stavem bádání, jsem tehdy pocítil palčivou potřebu napsat na téma románského umění ve Francii knihu natolik podrobnou, že by v ní byly uvedeny všechny podstatné stavby, které byly nositeli průkopnických tendencí a myšlenek. V roce 1957 tak začalo velké dobrodružství.
Pečlivě připravená trasa nepočítala pouze s nejdůležitějšími raně středověkými městskými sídly regionu jako Toulouse, Arles, Dijon, Auxerre nebo Clermont, ale brala v potaz rovněž stavby, které se nacházely na území jejich vlivu.
Na programu byly rovněž čtyři francouzské větve největší evropské středověké poutní cesty do Santiaga de Compostela. Jsem velice vděčný panu řediteli Jerzymu Ilkoszovi, který mi umožnil vystavit několik desítek černobílých fotografií, ilustrací ke knížce, která nikdy nebyla napsána. Vybrat je bylo velmi těžké, ale přitom se mi vracely vzpomínky na ta dávná léta, za což velice děkuji.

Příspěvek v 2015