Barozzi / Veiga – Čistota myšlenky a ryzost ideje / Video

Please enter banners and links.

Kancelář Barozzi / Veiga se věnuje architektuře a urbanismu a byla založena v Barceloně roku 2004 Fabriziem Barozzim a Albertem Veigou. Kancelář obdržela řadu ocenění v národních i mezinárodních soutěžích, mezi nimi za modernizaci Palacio de Santa Clara v Úbedě, auditorium v Áquilasu, ústředí firmy D. O. Ribera del Duero v Roa, Halu filharmonie ve Štětíně, Muzeum umění v Lausanne, rozšíření Bündnerského muzea umění v Churu, hudební školu v Bruniku a Taneční dům v Curychu.

Práce kanceláře Barozzi / Veiga byla představena na různých výstavách a publikována v širokém spektru odborné literatury. Barozzi / Veiga získali řadu mezinárodních ocenění a veřejných uznání za vynikající design, mezi jinými Ajac Award 2007, udělovanou barcelonskou College of Architects, mezinárodní architektonickou Cenu Barbary Cappochinové v roce 2011, Zlatou medaili za italskou architekturu 2012, udělenou u příležitosti IV. trienále v Miláně, Cenu pro mladé talenty v italské architektuře 2013, udělenou Národní radou architektů, plánovačů a krajinných architektů Itálie. V roce 2014 bylo studio vybráno časopisem Architectural Record mezi deset firem pro Design Vanguard. V nedávné době studio obdrželo Cenu EU za současnou architekturu – Mies van der Rohe Award 2015.

Kontaminace a přínos

Od začátku se studio soustředilo na to, jaký typ architektury hledat a jaké má taková architektura meze, jaké jsou její limity a podmínky, jež se v důsledku pokroku v oboru a proměn napříč celým světem neustále mění.

Dalším charakteristickým prvkem jeho práce je skutečnost, že vždy pracovalo jinde, než jeho členové žijí. Není to nic, co by bylo předem plánováno, ale vyplynulo to přirozeně ze způsobu, jakým se nacházela práci. Nikdy neměli jeho architekti předsudky. Místo nikdy zásadním způsobem nepodmiňovalo volbu soutěže, a tak se v průběhu let přesouvali z místa na místo, z jedné země do druhé.

Místa a souvislosti, které jim jsou dobře známé a mají k sobě vztah díky jejich práci, utkávaly palimpsest z mnoha fragmentů, jakýsi soubor imaginárních geografií, jež jsou pro ně reálné. Projekty začínají a končí, a jakmile se stal po několika letech jejich kontext součástí jejich životů, zase mizí. Stanou se součástí paměti, což je místo, kde má podle jejich názoru všechno smysl.

To vše utvářelo způsob, jakým chápou architekturu, o niž usilují. Pracovat na místech, která neznají a na nichž hrozilo, že jejich přístup k práci bude povrchní či nedostatečně konzistentní, nebo se muset v rámci profese vyrovnávat s rychlostí změn, trendů a přístupů, to vždy nutí znovu potvrzovat vlastní koncepci a soubor hodnot, o něž se v každém návrhu studio snaží. Přitom v profesi, v níž nakonec, jak ji architekti studia chápou, vždy převládají nejistoty.

Vzhledem k téměř neomezenému množství možností nebo nejistot ve světě, kde je všechno možné a žádný tvar už nemá význam, dospívá studio k názoru názoru, že důležitá už není čistota a ryzost projektu, nýbrž čistota myšlenky a ryzost ideje. Je podstatné nalézt způsob práce, která má skutečně význam. Bude to známkou toho, jak si dnes architektonická práce stojí, známkou této profese, již studio Barozzi / Veiga vykonává s odhodláním a bez pocitů melancholie.

Hala filharmonie, Štětín

Hala filharmonie, která má pojmout koncertní sál a síň pro komorní hudbu, je velmi složitou stavbou zabírající stejný prostor jako předešlý dům hudby. Jde o syntetický projekt, který sdílí jasně rozpoznatelné rysy s okolním kontextem. Dominantní jsou měřítko, svislost a tvar linií střechy, které spojují halu s ostatním městem.

Výrazné přednostní postavení budovy patrné podél celého jejího obvodu a provedení střechy vycházejí z vlivu architektury několika středoevropských expresionistů. Zvnějšku působí stavba beztížně, její skleněná fasáda – občas průzračná, jindy neprůhledná – přenáší expresivní kvality v závislosti na stávajícím využívání. Uvnitř se díky soustředění prostorů služeb a komunikačních elementů podél obvodu vytváří citlivý vztah budovy k exteriéru a zároveň je vymezen velký otevřený prostor pro symfonickou a komorní hudbu, jimž je přisouzena hlavní role. Zjevná strohost je tu v ostrém kontrastu s expresivitou hlavní haly, jež je v souladu s klasickým přístupem k designu středoevropských koncertních síní pojata jako zlatnické dílo. Výzdoba – okrasná i funkční, obložení plátkovým zlatem – byla uskutečněna díky dovednosti místních řemeslníků. Z akustických důvodů sleduje stupeň fragmentace těchto prvků Fibonacciho posloupnost, jež roste se vzdáleností od pódia. Na rozdíl od předešlých projektů je Štětín navržen s cílem dosáhnout největšího možného stupně formální autonomie, jak je patrné z plánu. Myšlenkou bylo zrealizovat budovu, která je specifickou součástí kontextu a zároveň na něm není závislá. Nešlo o to něco vymýšlet, ale objevit v zásadě už to, co existuje, odhalit novou realitu.


www.barozziveiga.com

Zdroj: redakce AW, Organické město 2016