Jakub Cigler Architekti: Město má řadu podob

Čím vás zaujalo letošní téma festivalu Architecture Week?

Organické město je poměrně široké téma. Já ho chápu jako město, které má řadu podob, je to živý organismus, který se neustále v čase proměňuje tak, jako se dynamicky mění náš život. V rámci těchto změn v životě současné společnosti jsou dnes platné územní plány příliš rigidní a novému vývoji brání. Zabývám se také tématem Smart City, které je chápáno především jako vkládání inteligentních technologií do města. Já si ale myslím, že se nesmíme zaměřit pouze na dnes platné technologie, které zítra budou zastaralé, ale že město by mělo být hlavně moudré – „Wise City“. V každém případě budou do budoucna tato témata stále aktuálnější, protože jediné, co jsme doposud dokázali, je, že jsme do historických měst nastěhovali enormní množství aut.

Lidská sídla se po tisíciletí vyvíjela v podstatě živelně, regulace zástavby a plánování se začaly uplatňovat až v novověku.  Je tato cesta funkčnější?

Možná bude znít můj názor podivně, ale od té doby, co se ze stavění města stala věda, jsou města k nežití. Aténská charta
a další urbanistická dogmata začala dobrými myšlenkami – zlepšit hygienu a celkově životní podmínky pro lidi, ale končí mrtvými zónami. Nelze vzít hygienické a dopravní normy spolu s dalšími předpisy a vyhláškami a jejich průnikem vytvořit město. Narodil jsem se a žiju na Malé Straně a celý život přemýšlím, proč je tato rostlá, neplánovaná část města dodnes tak skvělým místem. Proč kvůli němu jezdí do Prahy stále tolik turistů a proč se nikdo nejezdí ze zahraničí podívat na Jižní Město….

Dnes se stejnými otázkami zabývá stále větší množství lidí, nejenom architektů a urbanistů, a proto se trochu začíná blýskat na lepší časy, ale kvalitní plánování měst je stále velkým otazníkem, na který možná neexistuje odpověď. To je však na delší debatu.

Ve 20. století vznikla řada urbanistických koncepcí – zónování měst, pásová a radiální města apod. Jaké trendy jsou dnes?

Ve 20. století se stavěla města plánovaně, zatímco dnes především v Asii, Africe a Jižní Americe do měst masivně a nekontrolovaně přibývají miliony až desítky milionů obyvatel. Aby lidé nežili ve slumech, mělo by údajně každý týden být postaveno milionové město. Co se týče evropských měst, myslím si, že trendem by nemělo být jejich rozšiřování, ale využívání všech ploch a kapacit v rámci stávajících hranic, intenzivní zástavba nejen do výšky, ale i recyklování stávajících staveb, přestavba nevyužitých objektů
k novým účelům a podobně. To je v podstatě koncept organického města. Zabírání dalších teritorií přináší potřebu další infrastruktury, nárůst dopravy, hluku a emisí, který zpětně bude činit města neobyvatelnými. Kompaktní útvar bude potřebovat méně dopravy, méně infrastruktury a bude pro život příjemnější.

A lze toho při současných podmínkách, kdy se ve městě střetává velké množství funkcí a novou výstavbu ovlivňuje velká řada faktorů, vůbec dosáhnout?

V současné výstavbě se neustále střetávají tlaky „rozvojové“ a „konzervační“ a tento „souboj“ je nedílnou a důležitou součástí rozvoje. Samozřejmě město se musí rozvíjet a developerům je třeba stanovit jasná kritéria. Nesmí jich být příliš mnoho, aby se nestala brzdou, takže jde v podstatě o neustálé hledání rovnováhy, o neustálou snahu o určitou harmonii.

Někdy se setkávám s názorem, že výstavba je vždy špatná, zastavět volnou plochu ve městě je považováno téměř za zločin,
protože na všech volných plochách by měly být parky. Ale vše musí být v rovnováze, aby městský park fungoval, musí být na správném místě, jinak bude jeho přínos kontraproduktivní. Je-li zástavba příliš rozvolněná, může ze zeleně mezi ní naopak vzniknout nehostinné a dokonce nebezpečné území nikoho. V kompaktnější zástavbě, zejména obytné, je šance, že lidé budou parky intenzivně využívat.

Váš ateliér patří k zakládajícím členům České rady pro šetrné budovy a při projektování tyto principy uplatňujete. Lze říci, že například komplexy Quadrio nebo Florentinum, které získaly ocenění typu nejlepší kancelářská budova roku apod., jsou organická architektura?

Myslím, že dnes uplatňované certifikace typu LEED, BREEAM a další jsou vlastně nutné minimum, které by stavby měly splňovat, jiné stavby by se ani neměly stavět. Vzhledem k současné ekologické situaci je to ale stále málo. Například výrobci automobilů investují enormní částky do vývoje úsporných a ekologických vozů, stavebnictví ve srovnání s nimi na tomto poli stále velmi zaostává, přičemž provoz budov se podílí údajně až 50 % na celosvětové spotřebě energie. Zejména v Evropě jsme zvyklí na velký komfort – v létě chladíme, v zimě topíme, a někdy dokonce i v zimě chladíme. Měli bychom tedy jít v ekologických požadavcích na výstavbu mnohem dál. Bohužel ani cena práce architekta tyto faktory nezohledňuje, návrh konceptu šetrné budovy se do výše honoráře vůbec nepromítá.

Budovy Quadrio i Florentinum mají tyto certifikáty (Florentinum obdrželo stupeň LEED Platinum), jsou energeticky relativně úsporné, vybavené inteligentními řídicími systémy. Důraz jsme kladli na ekologické a recyklovatelné materiály a řešení šetrná k životnímu prostředí. Oba objekty jsou především administrativní a komerční, ale piazza a zahrada s vodními prvky vytvářejí příjemné prostory pro kohokoliv, kdo pobývá v centru města, z čehož máme spolu s investorem velkou radost.

Máte nějakou zpětnou vazbu, jak fungují objekty, které jste realizovali, a jak je vnímají jejich uživatelé?

Zpětnou vazbu si průběžně zajišťujeme v rámci naší kanceláře ke všem realizovaným projektům. Realizované budovy také navštěvujeme, sledujeme, jak stárnou materiály, jak se chovají… Společně s investory dohlížíme na provoz budov, „vychytáváme mouchy“ a získáváme tak zkušenosti pro další projekty. Nedávno jsem byl v Parku na Chodově, který je podle mne skvěle udržován. Občas nám dokonce píšou nájemnící, že se cítí v těchto prostorách dobře.

Navrhujete rozsáhlé městské komplexy v Rusku, které má velkou urbanistickou tradici. Je tam přístup úřadů, popř. investorů k této činnosti v něčem jiný než u nás nebo obecně v EU?

Stavební normy i schvalovací procesy se liší, jsou nastaveny podle jiných hledisek než v Evropě. Musím však říci, že povolovací proces se mi zdá racionálnější než u nás, je flexibilnější a praktičtější, řízení nejsou duplicitní tak jako v naší legislativě. Realizovali jsme velký administrativní komplex v Moskvě pro českou společnost, takže ruské investory nemohu hodnotit. S tamními úřady máme dobrou zkušenost, vzhledem k tomu, že se jednalo o území, na jehož rozvoji mělo město zájem. Horší zkušenost byla s dodavateli, stavební firmy jsou zejména u kvality detailů zvyklé na nižší standard, úroveň stavební kultury je ještě nižší než u nás.

Na jakých projektech nyní pracujete?

Nyní se zabýváme projekty revitalizace brownfieldů. Cítím, že zájem o lukrativní, špičkově vybavené administrativní budovy je u nás již poměrně nasycen. Na trhu chybí segment s přijatelnější výší nájmů a nákladů. Právě brownfieldy mohou dobře sloužit jako prostory pro tyto obory, architektonické ateliéry, grafická studia a další firmy působící v kreativním sektoru. O tom doufám také bude letošní festival.

 

Zdroj: redakce AW, Organické město 2016