program aw 1. - 28. 10. 2011

Ostrava v Praze
Ostrava, představí v Praze svá nejúspěšnější divadla a jejich divadelní představení, zpěváky a kapely, fotografy, výtvarné umělce minulé i současné, architekturu.
Obyvatelé Prahy a její návštěvníci se tak mohou seznámit s tím nejlepším, co v ostravské kultuře za poslední roky vzniklo, a tak porovnat svoji představu Ostravy se skutečností.
V Divadle Bez zábradlí se představí například Národní divadlo moravskoslezské, Divadlo Petra Bezruče nebo Divadlo loutek Ostrava, na piazzettě Nové scény Národního divadla známé Bílé divadlo nebo naopak Praze neznámé mažoretky z Dolní Lhoty.
V Divadle Kalich vystoupí například písničkář Jarek Nohavica, v Roxy zase skupina Buty, v Paláci Akropolis jedna z nejmladších kapel – Charlie Straight.
Kino Světozor nabídne divákům filmy tematicky spojené s Ostravou (Kouř režiséra Tomáše Vorla či Sluneční stát Martina Šulíka) nebo snímky, na nichž se podílel významný ostravský rodák Karel Reisz.

Ostrava v Praze v dosud své největší přehlídce představí najednou svůj kulturní potenciál, svoji samozřejmou i nesamozřejmou kulturu.
Zároveň Ostrava představí svůj projekt, kterým vstoupila do soutěže o titul Evropské hlavní město kultury 2015. Ve spojení města Ostravy, Moravskoslezského kraje a Vítkovice a.s. připravila zásadní projekt obnovy kulturní infrastruktury v Ostravě. Vznikne nová kulturní čtvrť – Klastr Černá louka, kde vyroste nová moderní koncertní síň, nová městská galerie, kreativní inkubátor, nové školy. Vše v zeleném území vedle řeky. Ve Vítkovicích vedle chráněných industriálních památek bude vybudováno velké kongresové centrum a mnoho dalších objektů.

Přehlídka Ostrava v Praze začne 24. května a potrvá do 10 září. Kompletní program najdete na webových stránkách projektu www.ostravavpraze.cz.

Přehlídka je součástí přípravy Ostravy jako uchazeče o titul Evropské hlavní město kultury 2015

Srdečně vás zve

Čestmír Kopecký
ředitel projektu Ostrava 2015

Infocentrum
Informace o Ostravě, o projektu Ostrava 2015 a o přehlídce Ostrava v Praze získáte v infocentru, které se bude nacházet na piazzettě Nové scény Národního divadla od 25. 5. do 19. 6. 2010.

Divadlo

Divadelní přehlídka v Divadle Bez zábradlí
Ostravská divadelní scéna přiveze do Prahy svá nejúspěšnější divadelní představení, která se divákům představí začátkem června v divadle Bez zábradlí (Jungmannova 31, Praha 1). Pražské publikum bude mít jedinečnou příležitost shlédnout inscenace souborů Národního divadla moravskoslezského, Divadla Petra Bezruče, Divadla loutek Ostrava, Divadla Aréna, souboru Janáčkovy konzervatoře a souboru vozíčkářů Setkání.

1. 6. Touha
Kvartet
Setkání (Občanské sdružení Bílá holubice Ostrava)

2. 6. Stodolní (West Side Story po našimu)
Janáčkova konzervatoř v Ostravě

3. 6. Z deniku Ostravaka (Dřysty nejznámějšího blogera v šumném provedení)
Divadlo loutek Ostrava

4. 6. Bezruč?!
Divadlo Petra Bezruče

5. 6. Bavič
Národní divadlo moravskoslezské

6. 6. Brenpartija (Záblesky ze struskové haldy)
Divadlo Aréna

O představeních

Touha
Soubor Setkání (Občanské sdružení Bílá holubice Ostrava)
Režie a choreografie: Tereza Vejsadová
Hudba: Rytmy života - živě
Účinkují: Ján Žaludko, Markéta Hrdličková, Adéla Stará, Hanka Opravilová, Kateřina Kapicová, Lucka Horníková, Pavlík Prunner, Lenka Morcinková, Jana Tkáčová, Martina Spasovová

Na podzim a v zimě roku 2009 pracovaly čtyři soubory ze tří měst (Praha, Brno, Ostrava) každý samostatně na společném projektovém představení Čtvero. Téma bylo společné – Touha. Každý soubor zpracovával toto téma pro zvolené roční období. Skupina Setkání si vybrala pro svou realizaci jaro. Při zkoušení pracoval každý tanečník (zdravý i handicapovaný) samostatně, vycházel ze svých pocitů a tužeb. Každý z nich přinášel svůj pohled na touhu a dle svých pohybových možností jej vyjadřoval při zkoušení formou improvizace. Konečná podoba je skloubením improvizace tanečníků a muzikantů za režijního a choreografického dohledu Terezy Vejsadové, která s handicapovanými tanečníky pracuje již přes pět let.

Kvartet
Soubor Setkání (Občanské sdružení Bílá holubice Ostrava)
Režie a choreografie: Tereza Vejsadová
Hudba: Klarinet Factory
Účinkují: Lucie Horníková, Kateřina Kapicová, Martina Spasovová, Jana Tkáčová

Toto taneční představení se pokouší vyjádřit pocity zdravého člověka při setkání s handicapovaným. Průběh toho, co cítí, jak se k němu chová, jak dlouho trvá, než pochopí, že handicapovaný člověk je zcela normální, cítí, řeší problémy, miluje, komunikuje zcela jako zdravý člověk, „pouze“ uvězněn ve svém pohybově omezeném těle. Na druhé straně se představení snaží ukázat neustálý boj handicapovaných s veškerými omezeními, každodenní boj s vozíčkem, se svým nitrem a svými pocity…

Stodolní
West Side Story po našimu
Janáčkova konzervatoř v Ostravě
Libreto: Petr Sedláček
Hudba: Pavla Gajdošíková, Michal Sedláček a Jakub Pachol
Režie: Václav Klemens
Hudební nastudování: Vlastimil Ondruška
Choreografie: Kristýna Slezáková
Hrají: Pavla Gajdošíková, Kristýna Lišková, Barbora Pěluchová, Vlastimil Burda, Štěpán Kaminský, Šimon Pliska, Petr Sedláček, Michal Sedláček a Vojtěch Šárský

Ročníková inscenace, která zatím nemá v historii školních představení obdoby: přímo na půdě školy vznikl původní muzikál, jehož autory jsou studenti Janáčkovy konzervatoře Petr Sedláček, Pavla Gajdošíková, Michal Sedláček a Jakub Pachol. Muzikál, jak jeho název napovídá, je z prostředí Stodolní ulice. Hra postmodernisticky traktuje shakespearovský motiv dvou znepřátelených skupin z dnes již klasického muzikálu West Side Story.

Z deniku Ostravaka
Dřysty nejznámějšího blogera v šumném provedení
Divadlo loutek Ostrava
Autoři: Ostravak Ostravski - Marek Pivovar - Radovan Lipus
Režie: Radovan Lipus j. h.
Výprava: Marek Pražák j. h.
Kostýmy: Eva Kotková j. h.
Hudba: Nikos Engonidis
Hudební spolupráce: Jarek Nohavica
Dramaturgie: Hermína Motýlová

Deníkové postřehy, historky z každodenní reality a půvabné, vskutku neotřelé „dřysty" anonymního ostravského blogera, který se veřejnosti představoval od roku 2004 prostřednictvím svého blogu jako Ostravak Ostravski, vytvořily nejen na Ostravsku, ale v celém Česku „kult Ostravaka“. Anonymní autor se postupně stával literární hvězdou, když jeho deníky začalo vydávat ostravské nakladatelství Repronis. První díl vyšel v roce 2005, šestý a poslední v roce 2007. Autor Ostravak Ostravski dodnes tají svou identitu.

Bezruč?!
Divadlo Petra Bezruče
Autoři: Jan Balabán, Ivan Motýl
Režie: Martin Františák
Dramaturgie: Marta Ljubková
Scéna: Jan Štěpánek
Kostýmy: Zuzana Přidalová
Hudba: kapela Magdon
Pohybová spolupráce: Tereza Chytilová
Hrají: Jan Vápeník, Lukáš Melník, Sylvie Krupanská, Zdena Przebindová, Norbert Lichý, Jan Vlas, Tomáš Krejčí, Marcela Čapková, Tereza Vilišová, Filip Kapusta, Michal Weber, Jiří Zahuta

Hra Bezruč?! vznikla jako původní text přímo pro Divadlo Petra Bezruče. Za jejím autorstvím stojí tři osobnosti pracovně či životně spojené s Ostravou: nedávno zesnulý přední český prozaik Jan Balabán, básník Ivan Motýl a umělecký šéf DPB Martin Františák. Tvůrčí tandem Balabán–Motýl byl zárukou poctivé historické báze textu, kterou však oba autoři dokázali přetavit v životné drama. Režisér Františák pak ke hře přistoupil jako ke kabaretu, v němž akcentoval několik zásadních témat.

Bavič
Národní divadlo moravskoslezské
Autor: Joe Penhall
Překlad: Martin Preiss
Režie: Janusz Klimsza
Dramaturgie: Marek Pivovar
Hrají: David Viktora, Renáta Klemensová, Vladimír Čapka

Ústřední postavou současného dramatu je úspěšný herec a moderátor, tedy ten, jemuž se dnes módně říká „bavič“. Pod falešnou identitou se k němu vetře párek bulvárních novinářů, a když muž konečně zjistí, kým ti dva ve skutečnosti jsou, je pozdě – vědí toho na něj tolik, že ho mohou začít vydírat. On však nehodlá svou kůži prodat lacino… Hra nabízí divákům nelítostné a strhující drama o odvrácené straně slávy a hercům tři velké příležitosti.

Brenpartija
Záblesky ze struskové haldy
Divadlo Aréna
Autor: Tomáš Vůjtek, na motivy prózy Věnceslava Juřiny Zpráva o státu Halda
Režie: Janusz Klimsza
Scéna a kostýmy: Marta Roszkopfová
Hudba: Vladislav Georgiev
Dramaturgie: Tomáš Vůjtek
Hrají: Josef Kaluža, Vladislav Georgiev, Dana Fialková, Albert Čuba, Marek Cisovský, Michal Čapka, René Šmotek, Alena Sasínová-Polarczyk, Tereza Cisovská, René Šmotek, Janusz Klimsza j. h., Pavel Cisovský j. h., Vojtěch Ondriáš j. h.

Popij vudky, bo čas krutky. Hra vznikla na motivy prózy Věnceslava Juřiny Zpráva o státu Halda. V regionální literatuře se téma brenpartie vyskytuje poměrně často a postavy tuláka Švendy a brenaře Ferdy Prokopa suverénně přecházejí z jedné prózy do druhé a ze století do století. Záleží jen na době románového děje, zda se s Ferdou Prokopem setkáme v druhé polovině 19. století či v prvorepublikové Ostravě, pokaždé ale bude mít zhruba stejný věk (ani mladý, ani starý, prostě chlap).

Bílé divadlo
Bílé divadlo Ostrava je volné umělecké sdružení, které již téměř 30 let zabývá jevištními i tzv. paradivadelními experimenty. Ve dnech 5. a 6. června uvede Bílé divadlo na piazzettě Nové scény Národního divadla dvě své inscenace:

Ty, který lyžuješ
Hudba: Pavel Helebrand
Hrají: Jan Číhal, Rosťa Holman, Luděk Jičínský, Petr Jičínský, Jakub Číhal, Zbyněk Popelka, Valter Kotterba (Petr Ševčík, Luděk Pindel)
Kolektivní práce členů Bílého divadla podle výjevů z černobílého světa lyžařů podle Martina Velíška měla premiéru na podzim roku 1997 v Praze v ROXY na festivalu …příští vlna/next wave… Dodnes je tato groteskní zkratka absurdity života nejznámější inscenací Bílého divadla. Z počátku šok, vzápětí úlevný černý smích z nemotorného úsilí postav, posléze katarzní mráz v zádech a pocit síly breughelovské morality. Žádná bezúčelná exhibice, ani snobská spekulace, ani podbízivost, vše má své přesné dávkování a silné vyznění.

Z tohoto obrazu už nikdy neodejdu
Scénař: Vladimír Machek, Jan Číhal s použitím textů Tadeusze Kantora a Czesława Miłosze
Hudba: Pavel Helebrand
Rovněž kolektivní práce členů Bílého divadla. Naprosto konkrétním a svrchovaným vyjádřením pohybu – bez konce a bez začátku – stává se kolotoč... Kolotoč založený na akci a na činnosti, určuje důležitost a souvztažnost k jednotlivým momentům lidského života. Na kolotoči našeho mrtvého dětství budeme nakonec roztáčet i naše stáří, na kolotoči budeme znovu prožívat každý okamžik života v souvislosti s tím, z čeho se celkově lidský život skládá. Budeme umírat a nepřiznáme si, že jsme staří…

Film
Přehlídka filmů spojených s Ostravou v kině Světozor
24. 5. – 30. 5. 2010

Filmová přehlídka se skládá ze dvou sekcí: Sekce Ostrava ve filmu ukazuje trojí tvář města Ostravy – fantasticko-realistickou (Kouř), realistickou (Sluneční stát) a fantastickou (Tajemství ocelového města). Sekce Karel Reisz: Retrospektiva představí klíčového britského filmaře a zakladatele britské nové vlny Free Cinema Karla Reisze, ostravského rodáka. A taktéž trojmo: Karel Reisz – producent se představí snímkem Lindsayho Andersona Ten sportovní život. Karel Reisz – režisér světově proslul adaptací románu Alana Sillitoea V sobotu večer, v neděli ráno. A nakonec Karel Reisz – kurátor bude představen projekcí bloku krátkých dokumentů Free Cinema, jejž v roce 1956 sestavil pro britské National Film Theatre (O Dreamland – režie Lindsay Anderson, Momma Don’t Allow – r. Tony Richardson, Karel Reisz, Together – r. Lorenza Mazzetti; dramaturgie programu Karel Reisz, Velká Británie, 1956)

Přehlídku zahájí 24. května v 19:30 hodin ve Velkém sále Světozoru obří a veselý komponovaný hudebně-filmový večer s projekcí kultovního filmu Kouř, bonusovou projekcí středometrážního snímku Tomáše Vorla Ing., (živou) hudbou z filmu, písničkami Divadla Sklep a Pražské 5 a celou řadou dalších unikátních překvapení. V tematickém převleku z 80. let či po splnění jiných podmínek vstup zdarma! Je třeba sledovat facebookové stránky přehlídky!

Snímek V sobotu večer, v neděli ráno připomene také osobnost autora předlohy, nedávno zesnulého britského spisovatele Alana Sillitoea. Pro zjednodušení se bude snímek promítat v sobotu 30. 5. večer i v neděli 31. 5. ráno.

Filmy v sekci Karel Reisz: Retrospektiva komentářem doprovodí odborník na britskou kinematografii, historik Národního filmového archivu Věroslav Hába.

Další část tvorby režiséra Reisze připomene Národní filmový archiv bezprostředně po skončení přehlídky ve Světozoru projekcemi v pražském kině Ponrepo.

Kouř
Komedie / muzikál, 1990, 89 min.
Režie: Tomáš Vorel
Hrají: Jan Slovák, Lucie Zedníčková, Eva Holubová, David Vávra, Jaroslav Dušek, Petr Čtvrtníček, Šimon Caban, Aleš Najbrt, Radomil Uhlíř, Jiří Fero Burda, Martin Faltýn, Monika Šeligová, Tomáš Hanák, Petra Lustigová...

Hlavním hrdinou Vorlova Kouře je mladý inženýr, který přichází na své první působiště se záměrem pracovat, což se však v bizarních poměrech éry posledních let totalitního režimu ukáže být šokujícím výstřelkem. Mirek svým neobvykle normálním postojem uvede do chodu běh „místních“ dějin. A tak je společenské zlo (zosobněné nekompetentními šéfy) svrženo spravedlivě rozhořčeným davem a jsou nastoleny nové pořádky, které však v mnohém začínají připomínat pořádky staré, obrácené naruby. Na scénáři spolupracoval s Tomášem Vorlem vedoucí jednoho z divadel Pražské pětky, Lumír Tuček z Recitační skupiny Vpřed. Snímek má poetiku typickou pro zmíněné společenství: prolínání vážného s nevážným, ironie s obdivem, reality s bizarností, skutečnosti s absurditou.

Sluneční stát aneb Hrdinové dělnické třídy
Komedie, 2005, 95 min.
Režie: Martin Šulík
Hrají: Oldřich Navrátil, Ivan Martinka, Ľuboš Kostelný, Igor Bareš, Anna Cónová, Petra Špalková, Anna Šišková, Lucie Žáčková, Martin Juza, Csongor Kassai, Kostas Zerdaloglu, Alice Nellis, Norbert Lichý, Alena Sasínová-Polarczyk, Vladimír Čapka

Příběh o čtyřech kamarádech a jejich dílčích neúspěších v nepřetržité řadě úspěchů. Milan, Tomáš, Karel a Vinco – kamarádi z ostravské fabriky – přijdou jednoho dne o práci. Hrdost jim nedovolí rozšířit dlouhou řadu nezaměstnaných, a tak odkoupí od podniku ojetý náklaďák, aby v něm rozjeli vlastní podnikání. Na nové životní dráze je však brzdí nejen chronický nedostatek peněz, ale i vážné problémy s manželkami, přítelkyněmi, výchovou dětí a vlastní nedokonalostí. Jejich přátelství i rodinné životy tak čeká těžká zkouška… Film Sluneční stát vypráví o tom, co všechno může člověku sebrat i přinést doba, v níž právě žijeme. Velmi uvěřitelný příběh o mužích, jejich ženách, kamarádství, lásce i zradě.

Tajemství ocelového města
Sci-fi, 1978, 85 min.
Režie: Ludvík Ráža
Hrají: Martin Růžek, Josef Vinklář, Petr Kostka, Jan Potměšil, Jaromír Hanzlík, Taťjana Medvecká, Josef Somr, Petr Čepek, Vilém Besser, Bořivoj Navrátil, Josef Bláha, Čestmír Řanda st.

Fantastický dobrodružný příběh na motivy románu Julese Verna Vynález zkázy natočil Ludvík Ráža. Před více než sto lety vzrušila svět zpráva o dědictví půl miliardy franků. Jeden z dědiců – doktor Francois Sarrasin – vybudoval město Fortuna pro blaho obyvatel. Druhý – profesor chemie Erik Janus – postavil velkou zbrojní továrnu ve městě, které nazval Ocelové. Sarrasin, znepokojen tímto zbrojením, vysílá do Ocelového města vyjednávače. Současně se tam tajně vydává i Sarrasinův zeť, inženýr Marcel Zodiak. Po příchodu do města se Marcel stane svědkem havárie střely, po jejíž explozi zasažení lidé v několika okamžicích zmrznou. Poprvé se tak setkává s hrozným vynálezem válečného šílence Januse – s dělem, jehož střela ničí vše živé, avšak materiální statky zachovává nezměněny pro útočníka...

Filmový portrét
Karel Reisz
Karel Reisz, který se v Ostravě narodil a prožil zde dětství, se do Velké Británie dostal jako jedno z dětí, které před holocaustem zachránil Sir Nicholas Winton. Karel Reisz je představitelem významného filmového hnutí Free Cinema, autorem filmů V sobotu večer, v neděli ráno; Psí vojáci či Francouzova milenka. Jako producent se podílel i na filmech dalších příslušníků Free Cinema. Věnoval se také filmové kritice a teorii. Napsal mimo jiné knihu Umění filmového střihu. Pracoval ve Velké Británii a USA. Přehlídka Ostrava v Praze uvede snímek Lindseyho Andersona Ten sportovní život, který Reisz produkoval, a film

V sobotu večer, v neděli ráno – Reiszovu adaptaci románu Alana Sillitoea.

Ten sportovní život
Drama, 1963, Velká Británie, 134 min.
Režie: Lindsay Anderson
Producent : Karel Reisz
Hrají: Richard Harris, Rachel Roberts, Alan Badel, Arthur Lowe, Tom Clegg, Edward Fox, Glenda Jackson

Film z období britské nové vlny 60. let vypráví o horníkovi Frankovi Machinovi, který má ctižádost stát se profesionálním hráčem rugby. Svůj úspěch vykupuje příliš tvrdou dřinou a zarputilostí vůči sobě i druhým. Když mu při zápase vyrazí zuby, ukazuje se záporná stránka slávy a strmého vzestupu, jenž spočívá na iluzi o tom, co je vlastně štěstí.

V sobotu večer, v neděli ráno
Drama, Velká Británie, 1960, 85 min
Režie: Karel Reisz
Hrají: Albert Finney, Peter Sallis, Rachel Roberts, Shirley Anne Field

Hlavním hrdinou je charismatický, velmi schopný dělník Arthur Seaton, jenž v sobě nese silný odpor k autoritě a přirozený mladistvý vzdor. I když podvědomě žije přáním odpoutat se, překonat omezující horizonty svého prostředí, jeho duševní rozměr na to není dost velký. Vlastně se realizuje pouze v jalových projevech síly, chvástavém chlapství a zbytečných provokacích. Zdá se, že je předurčen ke stejné pocitové rezignaci, jíž žije jeho okolí.

Free Cinema
Blok krátkometrážních dokumentárních filmů, Velká Británie 1956

Kurátor: Karel Reisz
Přehlídka Karel Reisz: Retrospektiva uvede v repríze původní sestavu dokumentárních snímků, představených na „prvním večeru Free Cinema“ v britském National Film Theatre v roce 1956. Karel Reisz, jenž v té době působil jako dramaturg NFT, přehlídku nejen připravil, ale podílel se na ní také jako spoluautor jednoho z uvedených dokumentů. Právě od této chvíle se datuje existence tzv. Britské nové vlny. Mezi autory tohoto volného generačního uskupení patřili kromě Karla Reisze také další proslulí režiséři Lindsay Anderson, Tony Richardson či kameraman Walter Lassaly. Premiérový večer Free Cinema se skládal z projekcí filmů O Dreamland (r. Lindsay Anderson), Momma Don’t Allow (r. Tony Richardson, Karel Reisz) a Together (r. Lorenza Mazzetti).

2. ročník Mezinárodního festivalu kameramanské tvorby Ostrava Kamera Oko 2010 proběhne v Ostravě ve dnech 24. září – 3. října 2010. Aktuální festivalové informace jsou k dispozici na www.filmfestivalostrava.com. Uzávěrka přihlášek do soutěže je stanovena na 30. června 2010.

Výstavy

kaVÁRNA OSTRAVA!!!
Slavná minulost a budoucnost jednoho města napříč stoletím

Místo: Výstavní síň Mánes / Nadace českého výtvarného umění
Termín: 13. července – 12. září 2010
Plocha: cca. 1000 m2
Organizátor: Galerie výtvarného umění v Ostravě, SPOK, Czech Architecture Week s.r.o., Ostrava 2015
Přípravný a realizační tým: Jiří Jůza, Tadeáš Goryczka, Jaroslav Němec, Radovan Lipus, Naděžda Goryczková, Jindřich Vybíral, Kamil Drabina, Josef Pleskot, Jan Světlík

„Ostrava je městem pozoruhodným a velmi specifickým. Průmyslová aglomerace, jakési město továrna se rozvíjelo z provinčního centra na počátku nikterak nevýznamné kolonizační vlny explozivními skoky nevyvážené územní expanze zapříčiněné průmyslovou revolucí. Jeho vývoj je v mnohém odlišný od organického růstu většiny administrativně-správních center a historických měst v zemi a přirozeně se to odrazilo i na architektonické podobě Ostravy, která nepostrádá půvab skrytý pod neuchopitelným a těkavým obrazem nejrůznějších protikladů.“ Jiří T. Kotalík

Ostrava patřila již od dob první republiky k významným kulturním centrům, čemuž jistě také přispělo otevření Domu umění (1926). Stavěla zde celá řada významných architektů (např. Mendelsohn, Gočár, Fuchs, Kotas, Šlapetové), konaly se zde významné koncerty, vznikaly zde vynikající soukromé umělecké sbírky (Federer, Jerie), žil zde velmi kultivovaný kavárenský život. V uměleckých kruzích se mnohdy hovořilo o Ostravě jako první po Praze. Bohužel 2. světová válka tuto kontinuitu zásadně přerušila. Přesto během šedesátých, ale zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech, proběhlo několik zcela zásadních procesů, které představovaly neobyčejné vzepětí a vytvořily možnosti navázání na předválečné dění.

Připravovaný projekt má tři linie, které mají jádro v Ostravě, ale vždy jsou interpretované na pozadí větší fresky. Tyto části se navzájem prolínají a doplňují, aby naznačily plastický obraz ducha doby. Časově postihují více než jedno století s počátky, které jsou spojeny s přeměnou města ve velkoměsto s rozvojem průmyslu, který přirozeně generoval urbanistický a architektonický rozvoj, kulturní a společenský vzmach.

Ostrava sběratelská
Fenomén sběratelství stál u zrodu budoucí Galerie výtvarného umění v Ostravě, kolem níž působila řada významných osobností a současně sběratelů (Jurečka, Šebela, Jerie, Federer). Tato úvodní část je reprezentována pohledem do původní „Jurečkovy obrazárny“, zakladatelského daru, který stál u zrodu sbírkotvorné instituce a v němž se objevují díla zpravidla 19. století případně počátku 20. století (Brožík, Hudeček, Mánes, Marold, Mařák, Navrátil, Preisler, Purkyně, Schikaneder, Slavíček). Sběratelské osobnosti první republiky budou reprezentovány díly české moderny s mezinárodním přesahem, a to např. dílem O. Kokoschky – Moravská Ostrava II, který město v roce 1937 navštívil a namaloval několik vedut. Přetrhaná sběratelská kontinuita byla pomyslně obnovována v sedmdesátých a osmdesátých letech aktivitami milovníků současného umění, kteří vytvořili neuvěřitelně kvalitní kolekce umění, jež se v podobné hodnotě nevyskytují ani ve veřejných sbírkách (Načeradský, Šimotová, Kmentová, Janoušková, Kolíbal, Vožniak, Jankovič, Kapec, Veselý, Boštík, Kotík). Toto období bude dokumentováno širším kontextem uskutečněných zakázaných výstav, které měly zcela zásadní význam. Přestože prostředí bylo dogmaticky svázané, podařilo se zde realizovat akce umělců, kteří mnohdy neměli jinou možnost prezentace. Ostrava se díky své poloze stala přirozeným svorníkem mezi českým a slovenským prostředím. Sběratelská vášeň vrcholí současností a stává se mnohdy i mecenášstvím v aktivitách generálního ředitele Vítkovice a.s. Ing. Jana Světlíka, který je nejvýraznější osobností navazující na to nejlepší z prvorepublikové tradice a sklenuje oblouk

celé historie (Slavíček, Prucha, Kupka, Filla, Diaz).

Ostrava architektonická
Ostrava disponuje množstvím architektonicky kvalitních staveb vzniklých za první republiky, vedle kterých stojí také mimořádná technická a průmyslová architektura. Tato významná etapa bude představena na pozadí širší oblasti Horního Slezska, které vytvářilo neobyčejně zajímavé teritorium s mísícími se vlivy německé, polské a české provenience (Deininger, Mendelsohn, Gočár, Fuchs). V současné době se začínají realizovat velmi zajímavé architektonické projekty, které změní zásadním způsobem ráz města. Jedná se zejména o projekt Dolní oblasti Vítkovic, která bude proměněna v nové centrum spojující průmyslovou historii s neprogresivnější budoucností. Naším záměrem je ukázat architekturu jako zdroj inspirace a krásy, i když občas je tato krása zanesena časem a nezájmem.

Ostrava šumná
Stejně tak jako je dnes „populární“ návštěva Stodolní ulice, tak byl kdysi v Ostravě vyhlášený kavárenský život. Cílem je vytvořit atmosféru šumné pohody, která provázela období první republiky, místa kontrastů tvrdé obživy a noblesní atmosféry, v níž se často vedly hovory o umění. Tato část spojuje výše uvedené a vytváří „scénologii Ostravy“ (R. Lipus).

„Scénu představuje každé město jako celek i zejména některé jeho součásti, náměstí, kavárny, privátní i veřejné obrazárny, kulturní prostory. Ostrava je zvláštní a neobyčejně zajímavá, ba dá se říci ojedinělá scéna: na její podobě se podílela neplánovanost i skvělé dílčí urbanistické záměry a tvoří ji jak architektura, tak ti, kteří se na místech, které formovala a jejichž podobu určuje, pohybují a vedle všeho ostatního se také ukazují ostatním.“ (R. Lipus)

Ostravský polibek
místo: Nová scéna Národního divadla
Nábřeží mezi Mánesem a mostem Palackého

termín konání: vernisáž 13. 7. 2010
výstava 14. 7. - 4. 8.
kurátorka Lenka Lindaurová

video Nová scéna
Libor Novotný, Kostka
Jana Zhořová, 6 heures Connexion a Bourges
Denisa Fialová, Anna Drdová, Den žen
Juraj Jakubčiak, Vzorec na umenie (nebo Hovory I)
Pavla Malinová, Love Will Tears Up Apart
Barbora Tichá, Domácí kutil

Record, Kustod nikdy nespí

exteriér Nová scéna
26. 5. – 19. 6.
Michal Zych

Galerie I
Record
Tereza Krainová
Anna Drdová
Pavel Pernický
Josef Mladějovský
Martin Froulík

Galerie II
Wall painting
Tomáš Motal, Jansa, Jan Vytiska, Martin Froulík, Matej Klacik, Anna Drdová

Výstava Ostravský polibek představuje nejmladší generaci současných umělců, kteří v Ostravě studují nebo absolvovali fakultu umění a žijí zde. Koncept výstavy vychází z dispozice alternativních prostor pražské vltavské náplavky. V jedné z galerií bude vytvořena instalace několika autorů s performancí skupiny Record při zahájení výstavy. V druhém prostoru vznikne speciálně pro toto místo vytvořená nástěnná malba pokrývající všechny vnitřní plochy.

Samostatnou sekcí Ostravského polibku je pásmo videí sedmi autorů, která jsou promítána ve smyčce v prvním patře Nové scény Národního divadla. V exteriéru prostor Národního divadla bude také připravena originální umělecká instalace s překvapivým tématem.

Ostravský polibek Praze je trochu drsný, trochu ledový a letmý. Vzbuzuje obavu a dráždí. Kdo nechce zůstat nepolíben, musí se dostavit.

15 z Fiducie
Místo konání: Piazzetta Nové Scény Národního divadla
Datum: 26. května – 19. června

Fotografická galerie Fiducia (FGF) prezentuje převážně ostravské fotografy na výstavě v Praze. Tito autoři buď v minulosti měli výstavu v FGF, nebo se na činnosti galerie podílejí. FGF založili v roce 2001 v centru Ostravy dva fotografové: Martin Popelář a Roman Polášek, ti se o provoz galerie starají dodnes. V současné době má FGF za sebou k devadesáti výstavám ve svých prostorách. Zaměřuje se na prezentaci širokého spektra fotografie, nevyhýbá se ani multimediálním projektům a jednou z důležitých částí výstavního programu jsou prezentace mladých autorů a prezentace výtvarníků využívající médium fotografie. Mezi takové na pražské výstavě budou patřit: Jiří David, jehož fotografie Daniel se stala logem ke kandidatuře Ostravy na titul Evropské hlavní město kultury 2015, multimediální umělec a performer Petr Lysáček a výtvarná skupina Kamera Skura. Klasickou černobílou podobu Ostravy – známou jako ocelové srdce republiky – představí Fedor Gabčan snímky lagun ze sedmdesátých let. Ještě dále do minulosti se vrátí Jaroslav Malík manipulovanými nalezenými snímky z první republiky. Černobílý dokument posledních dvou dekád zastupují Martin Popelář a Rosťa Pavlík a dále Josef Moucha s teprve loni zveřejněným souborem z vojenského přijímače – Mošnov 1982. Ateliérové velkoformátové portréty ostravských bezdomovců od Romana Poláška, budou doplněny o prvorepublikového tuláka Švendu (neznámý autor). K poetičtější Ostravě budou patřit díla Jiřího Hrdiny z cyklu In Holga, snímky mladé autorky Jitky Horázné a Ostravu plnou zákoutí a děr, z nichž vystupují zvláštní bytosti (víly, nosorožci apod) – téma Martina Smékala. Nevšední cyklus, tematicky spjatý s divadlem P. Bezruče, představí na precizních, barevných fotografiích autorská dvojice Dita Pepe a Petr Hrubeš.

Koncerty - přehlídka ostravské hudební scény

25. 5. Tomáš Kočko a Orchestr, Apatheia
Palác Akropolis, Kubelíkova 26, Praha 3

26. 5. – Jaromír Nohavica - recitál
Divadlo Kalich, Jungmannova 9, Praha 1

26. 5. Evolution Dejavu, Camara
Klub Roxy, Dlouhá 36, Praha 1

1. 6. Charlie Straight
Palác Akropolis, Kubelíkova 26, Praha 3

1. 6. Rock'n'roll Band Marcela Woodmana, Úspěch
Klub Lucerna Music Bar, Vodičkova 36, Praha 1

2. 6. Jam session ostravských jazzových kapel The Gizd Q, Boris Band Combination
Klub Lucerna Music Bar, Vodičkova 36, Praha 1

3. 6. Buty, Cafe Industrial
Klub Roxy, Dlouhá 36, Praha 1

4. 6. Vladivojna La Chia, Kofe-In
Palác Akropolis, Kubelíkova 26, Praha 3

6. 6. koncert Ostravské bandy – těleso nové hudby: Dopisy Olze s Janem Třískou
Divadlo Archa, Na Poříčí 26, Praha 1

O zpěvácích a kapelách

Tomáš Kočko & Orchestr
World music inspirovaná moravskou tradiční hudbou. V zahraničí je kapela řazena mezi švédské Hedningarna a maďarské Muszikás. V ČR se jí dostalo přízvisek jako beskydské Chieftains či moravské Jethro Tull. Tomáš Kočko pak bývá označován jako valašský Pavlica. Písničkář Tomáš Kočko vstoupil do povědomí širší veřejnosti s recitálem, ve kterém uvedl zhudebněnou poezii básníka píšícího v dialektu beskydských horalů – Ladislava Nezdařila. Zpopularizoval a pro mnohé objevil beskydského barda, který své dílo zasvětil rodným horám, jejich obyvatelům, zvykům a slavným hrdinům tohoto kraje. Písně na básnické texty Ladislava Nezdařila tvoří podstatnou část Kočkova repertoáru, který už několik let uvádí v hudební formaci Tomáš Kočko & Orchestr.

Apatheia
Kapela Apatheia působí na české hudební scéně od konce roku 1999. Jejich tvorba přináší svěží pohled na kdysi tak populární, dnes téměř zapomenutý art-rock. Kapela nabízí skvělý mix art-rocku sedmdesátých let se soudobou americkou rockovou muzikou. Nedávno kapela vypustila do světa dva nové songy jako předzvěst druhé řadové desky a v rámci propagace nového materiálu vyrazila na klubové turné, které hodlá zakončit sérií letních festivalů a vydáním druhého regulérního CD na podzim roku 2010.

Jarek Nohavica
Nohavica se v Ostravě narodil a žije v ní. Jen v letech 1978–1999 žil v Českém v Těšíně. Nejdříve se prosadil jako textař a později jako úspěšný písničkář. Je autorem textů i hudby pro různé divadelní inscenace v Těšínském divadle, pražském divadle Na Fidlovačce, ostravském Divadle Petra Bezruče aj. V roce 2002 ztvárnil hlavní roli ve fiktivním dokumentu Petra Zelenky Rok ďábla (oceněn několika Českými lvy včetně ceny za hudbu J. Nohavici a Čechomoru). Pro operní scénu Národního divadla Moravskoslezského přebásnil libreta ke třem Mozartovým operám (Cosi fan tute, Don Giovanni, Figarova svatba). Dosud vydal 14 alb.

Písničkář Nohavica se rozhodl věnovat píseň Ostravo svému rodnému městu. Nevšední dar je výrazem zpěvákovy podpory Ostravě 2015. Píseň a její úryvky tak budou součástí propagace kandidatury Ostravy na titul Evropské hlavní město kultury 2015. Její lehce rozpoznatelný motiv je již možné slyšet v rozhlasovém spotu, který zve na výstavu OSTRAVA?, která se koná v rámci kandidatury Ostravy na tento titul.

Co vedlo nejpopulárnějšího českého písničkáře k věnování písně svému městu? „To, že mám Ostravu rád a že jí fandím, není nic nového. Vždyť jsem se tady narodil. A Česťu Kopeckého, který vede tento projekt, znám již z doby, kdy jsme natáčeli Rok ďábla. Jsem písničkář, co tedy mohu pro někoho udělat více, než mu napsat nebo věnovat píseň? Tak jsem to udělal. Jsem pyšný na to, že se bude objevovat v souvislosti s kandidaturou Ostravy na tak prestižní titul, jakým je Evropské hlavní město kultury,“ odpověděl Nohavica.

Evolution Dejavu
Progresivní ethno groove s prvky worldmusic. DJ, bicí, elektrická kytara, bass kytara, zpěv a pestrá škála netradičních nástrojů a zvuků z celého světa (didjeridoo, kožené barely, djembe, darbuka, dholl, perkuse, dhondo atd.). Fanoušci již měli možnost shlédnout koncerty v klubech v Rakousku a Polsku. V Polsku debutovala kapela v budově Wrocławské opery v podobě živého hudebního doprovodu němého filmu Tabu režiséra W. Murnaua z roku 1931 na pozvání tamního filmového festivalu Era Nowe Horyzonty. Kapela byla v roce 2004 vyhlášena jako objev festivalu Colours of Ostrava. V roce 2007 absolvovala v Polsku turné Żywiec summer tour mimo jiné s M. Sadowskou, Pink Freud, a Djs. S kapelou hostovali mj. Bapi Das Baul či perkusisté kapely doprovázeli tibetskou zpěvačku Yunghen Lhamo v rámci ostravského festivalu Caravana of Voices.

Camara
Bubenická smršť z Ostravy čerpá z rytmů a písní národa Mandeng ze západní Afriky (Guinea, Mali, Burkina Faso, Pobřeží Slonoviny…), které se hrají při tradičních rituálech a slavnostech na místní lidové hudební nástroje, převážně rytmické (djembe, dunduny, yabara, zvonce, talking drum…). Skupinu založil – po mnohaletém úsilí, pobytech na mnoha workshopech a vlastní dvouměsíční bubenické studijní cestě po Guinei a Mali – Pavel Nowak. Shromáždil skupinku nadšenců a začali rytmy aranžovat do podoby vlastních skladeb. Jejich vystoupení jsou vždy zážitkem plným energie a radosti z hraní, nenechají posluchače jen sedět a poslouchat, ale přinutí je k tanci.

Charlie Straight
Alternativně popová indie kapela ovlivněná britpopovou scénou vznikla v roce 2006 v Třinci a hned v následujícím roce je objevil Michal Novák z Bandzone.cz, který se stal producentem debutu She’s a Good Swimmer (2009). Charlie Straight hrají ve složení Albert Černý (zpěv, kytara), Michal Šupák (klávesy, vokály), Johnny Cienciala (basa) a Pavel Pilch (bicí). Charlie Straight vystupovali na většině zásadních festivalů v České republice a na Slovensku jako Colours of Ostrava, Planet Festival, United Islands of Prague aj. V roce 2008 jeli na podzimní turné s Kryštofem. Kapela byla nominována na cenu Český slavík 2009 (Objev roku) a nedávno získala tři Ceny Akademie populární hudby (Anděl) v kategoriích Objev roku, Videoklip roku a Deska roku.

Rock & Roll Band Marcela Woodmana
Jedenáctičlenný band se poprvé publiku představil 10. března před dvaceti lety v sále restaurace U mámy v Ostravě – Pustkovci. Od té doby absolvoval přes tisíc koncertů po celé republice, ale také na Slovensku, v Polsku, Rusku či ve Španělsku. V roce 2000 zahrál na silvestrovské show ve Varšavě před sto deseti tisíci diváky. Hlavními charakteristikami kapely Marcela Woodmana jsou výtečné muzikantské dovednosti, strhující pódiová show a nápadité české texty. Rock & Roll Band proto nemohl chybět ani na slavném koncertě největších hvězd ostravské populární hudby Ahoj, Ostravo! vedle Marie Rottrové, Věry Špinarové, Pavla Nováka, Jaroslava Wykrenta, skupin Buty, Citron, Kryštof a dalších, které do porubské sportovní haly pozval Jaromír Nohavica.

Úspěch
Neřízená střela ostravské hudební scény s prvky humoru, folku i country… Skupina Úspěch hýří hudbou a texty doslova groteskními (koktejl dadaistické legrace, černého humoru i prachsprosté srandy). Parta kluků z megasídliště Poruba vymyslela výborný název pro kapelu, a proto ji bylo třeba založit – nikomu nevadilo, že na světě není ani jedna píseň. Jen styl byl jasný: DeathFolkRock. Smršť rocku, popu, jazzu, blues, country, lidovek, folku, bluegrassu, dixikravin a černočerného humoru se nemůže jmenovat jinak. V písních kromě češtiny zaznívá sem tam angličtina a ruština. CD kapela nevydala, ovšem piráty ukradené jsou čtyři kusy, samozřejmě „live“, z různých koncertů.

The Gizd Q
The Gizd Q je skupina složená z předních jazzových hudebníků, vesměs absolventů ostravské konzervatoře, s žánrově širokou bohatou hudební praxí. V jejich hře se mísí prvky funku, latin music a jazzu. Všichni jsou také členové Ostravského rozhlasového orchestru a BBC Borise Urbánka. Repertoár tvoří převážně skladby z vlastní tvorby, ale také úpravy jazzových standardů. Hudební tvář The Gizd Q charakterizují vynikající sólistické výkony leadera Michala Žáčka, který mj. spolupracuje již dlouhá léta s Rhythm Desperados, P. Lipou, s Buty, -123 min nebo J. Nohavicou, kytaristy Rudyho Horvata, známého z Facing West Trio, Missing Base a z Flaminga M. Rottrové a pianisty Vlastika Šmídy, který také spolupracuje s Buty, orchestrem Gustava Broma, s Lazaro Cruz band a je kapelníkem BOB. The Gizd Q se ostravskému publiku představí krátce po svém turné po Rusku.

Boris Band Combination
Ostravská formace Boris Band Combination se věnuje nesvázanému a inovativnímu pojetí jazzu s odbočkami do jiných hudebních žánrů. Zakladatelem tělesa a vůdčí osobností kapely je klavírista a skladatel Boris Urbánek, široké veřejnosti známý také jako autor scénické hudby, znělek, jinglů a předělů v různých pořadech televize i rozhlasu.

Boris Band Combination je mladší ze dvou kapel Borise Urbánka. Založil ji v roce 1996 a ke spolupráci si tehdy pozval mladé a velmi talentované absolventy ostravské konzervatoře. Z tehdejších studentů se stali velmi známí muzikanti, jako jsou například saxofonista Michal Žáček či kytarista Rudy Horvat.

Buty
Porod, ponor a zlom. To jsou poslední čtyři roky od alba Normale po album Votom. Radkovi Pastrňákovi a jeho přátelům se povedlo začít úplně znovu (to když veškerý studiový materiál znovu a znovu mazali) a po letech lehké až zlehčující albové konverzace na kterékoli lechtivé téma překvapit hloubkou takřka povodňovou. A poté ještě překonat všechna aranžérská a instrumentální očekávání (už tak dost vysoká) a obloukem se dostat na skvostný experimentální jazzrockový prvopočátek. Skupina Buty přichází v nové síle, v plné zbroji a v úplné dospělosti.

Café Industrial
Barevná hudba s aromatem alternativy a prvky ambientu. Skupina vznikla na jaře roku 2002 v Ostravě. Jejich tvorba propojuje žánry od jazzu přes rock až po elektronickou hudbu. Dala by se označit nálepkou fusion či crossover. Díky svým emocemi a dynamikou projevu nabitým vystoupením získávají příznivce jak v komorních klubech, tak na velkých festivalových pódiích. Skupina Café Industrial se ráda přizpůsobuje místu, kde hraje, a vytváří tak originální interakci s místem a publikem, čímž podtrhuje originalitu svých autorských písní.

Vladivojna La Chia
Vladivojna La Chia je svérázná zpěvačka s rozmanitým hlasovým a výrazovým rejstříkem, textařka, skladatelka a výtvarnice. Na podzim roku 2009 vydala čtvrté a zároveň své první sólové album Tajemství Lotopu, které se nese ve velmi něžné a osobní rovině. Toto album se stalo v prosinci 2009 Top albem v největším berlínském hudebním obchodě Dussman. Také je nominováno na album roku v Tais Awards spolu s písní Tony jako písní roku.

Kofe-In
Skupinu založili v roce 2006 zkušení muzikanti, kteří se do té doby věnovali žánrově různorodým projektům. Zrodilo se seskupení charakterizované nabroušenými kytarami, nekompromisními saxofonovými sóly, teatrálně nadrzlým projevem frontmana a pulsující rytmikou živého bubeníka podpořenou elektronickými beaty. Kofe-In kombinuje rockovou muziku s eletronickými základy. Díky rozmanité muzikantské zkušenosti jednotlivých členů skupiny se ve skladbách odráží vliv různých hudebních stylů a pod rockovým hávem je možno zaslechnout electro, trance nebo drum‘n‘bass.

Ostravská banda
Ostravská banda byla založena v roce 2005 jako rezidenční orchestr Ostravských dnů –Institutu a Festivalu nové hudby. Kritikou je vnímána jako jeden z nejlepších evropských orchestrů soudobé hudby a hudby 2. poloviny 20. století. Orchestr je složen z mladých hudebníků z České republiky, Německa, Slovenska a dalších evropských zemí, včetně hráčů z USA. S Ostravskou bandou vedle jejího uměleckého šéfa Petra Kotíka pracují vynikající němečtí dirigenti Roland Kluttig a Peter Rundel i Ondřej Vrabec z České filharmonie. Ostravská banda kromě bienále Ostravských dnů participuje na samostatných koncertech (dvakrát vystupovala i v New Yorku - Carnegie Hall a Alice Tully Hall) i evropských turné (nejbližší na podzim 2010).

V Arše budou poprvé v česko-anglické verzi uvedeny Dopisy Olze česko-amerického skladatele, dirigenta a flétnisty Petra Kotíka, na text stejnojmenné knihy Václava Havla, za participace Jana Třísky. V premiéře pro dva narátory v českém jazyce (Jan Tříska, Jan Fišar) byly Dopisy Olze uvedeny na Pražském jaru 2001 za účasti prezidenta republiky Václava Havla.
Ostravská banda dále uvede Koncert pro klavír a orchestr György Ligetiho, který patří k nejnáročnějším koncertům na světě. Téměř „nehratelný“ klavírní part interpretuje belgický pianista Daan Vandewalle, který jej uvedl v české premiéře na Ostravských dnech 2009. Bravurně jej doprovází za řízení Petra Kotíka Ostravská banda.

V pražské premiéře bude uvedena skladba mladého pražského skladatele Petra Bakly Material and Dreams necelý rok poté, co měla úspěšnou premiéru v Ostravě, a to díky objednávce Ostravského centra nové hudby pro festival Ostravské dny 2009. Skladatel Petr Bakla je dramaturgem pražského festivalu soudobé hudby Contempuls, šéfredaktorem časopisu Czech Music Quarterly, publicistou a redaktorem hudebního časopisu HIS VOICE.

V poslední skladbě Orée-Oraison-Hors-Raison se představí Jean-Paul Dessy, umělecký šéf orchestru pro soudobou hudbu Ensemble Musiques Nouvelles z belgického Monsu, Evropského hlavního města kultury 2015. Obě tělesa z Ostravy a Monsu vedou dialog, poprvé se naplní spolupráce právě na tomto koncertě, ve kterém se Jean-Paul Dessy představí nejen jako skladatel, ale také jako violoncellista.

PROGRAM:
Ostravská banda
Petr Kotík, dirigent (New York / Ostrava)
se sólisty: Daan Vandewalle, klavír (Gent), Jean-Paul Dessy, violoncello (Brusel/Mons)
Jan Tříska, narátor (Los Angeles/ Praha), James Presley, narátor (Plymouth/Ostrava)
Petr Bakla                   Material and Dreams (2009) (pražská premiéra)
Jean-Paul Dessy        Orée-Oraison-Hors-Raison (2000) (česká premiéra)
György Ligeti Koncert pro klavír a orchestr (1985-88) (pražská premiéra)
Petr Kotík                    Dopisy Olze (1989-91)
                                   na text Václava Havla

Ostravská banda:
Petr Kotík, umělecký vedoucí
Flétna: Daniel Havel (Praha), Oto Reiprich (Praha)
Hoboj: Jan Souček (Praha)
Klarinet: Daniel Svoboda (Ostrava)
Fagot: Stefanie Liedtke (Amsterdam)
Lesní roh: Daniel Costello (Berlín)
Trubka: Thomas Verchot (New York), Ladislav Kozderka (Praha)
Trombon: Magnus Nilsson (Amsterdam)
Tuba: Jiří Král (Ostrava)
Bicí: Lajos Tóth (Budapešť), László Tömösközi (Budapešť)
Klavír: Zuzana Biščáková (Bratislava)
Harfa: Ivana Dohnalová (Brno)
Kytara: Lukáš Pelikán (Praha), Jaroslav Novák (Praha)
Basová kytara: Ivan Kožušník (Ostrava)
Housle: Pauline Kim (New York), David Danel (Praha)
Viola: Peter Zwiebel (Bratislava)
Violoncello: Andrej Gál (Bratislava), Jean-Paul Dessy (Mons)
Kontrabas: František Výrostko (Bratislava)

Kontakty:
Gabriela Zajícová
gabrielazajicova@seznam.cz
+420 776 757 546

Ivana Svítková
ivana@freshfilms.cz
+420 731 407 392

Výstava - Ostravský polibek - Martin Froulík

Divadlo Komorní scéna Ostrava

Hudba Charlie Straight

POSLEDNí NOVINKY

Program akcí Festivalu Architecture Week Praha 2011, fotogalerii a další informace o uplynulém ročníku

02.02.2012

Navštivte festival Architecture Week také na Facebooku

01.12.2011