Oleg Haman: Domy, které vytvářejí město

Města se ve starověku a ve středověku vyvíjela do značné míry živelným způsobem, až v novověku se začalo více regulovat a plánovat a urbanizovat. Přesto se občas nepodaří v praxi dosáhnout toho, co se jevilo jako skvělá myšlenka. Čím to? Jsou architekti odtrženi od reality, nebo naopak lidé neumějí v moderním městě, s moderní architekturou žít?

Lidská civilizace jako celek stále sympaticky usiluje o to, vytvářet města, kde se žije, pracuje, vyměňuje zboží, otáčejí peníze. Náš ateliér již více než 25 let navrhuje domy, které vždy vytvářejí město, a samozřejmě ne všechno se úplně podařilo. Je to proto, že se něco stane, některá strana trojúhelníku architekt – investor – obecní zastupitel je proti, dojdou finanční prostředky nebo se postaví proti příroda.

Možná si jen myslíme, že v minulosti vše probíhalo nějak lépe, ale i naši předci řešili urbanistické konflikty a problémy…

Ano, například Praha měla v minulosti vždy řadu urbanistických výzev. V 19. a 20. století byla plná velkých koncepcí, které se neuskutečnily nebo nedokončily, protože došly peníze. Právě proto je Praha tak krásná a zároveň pitoreskní, protože například nedošlo k prodloužení mostu Svatopluka Čecha průkopem až na Prahu 6 a prodloužení Pařížské třídy až na Václavské náměstí. Byla by to dnes jiná Praha. Ale možná dobře, že se tyto vize neuskutečnily a že každá generace má šanci přispět k rozvoji města a snažit se udělat to lépe než generace předchozí. Tím, že tyto počiny vyrůstají vedle sebe, vzniká to příjemné napětí mezi různými styly, které vytváří krásu Prahy.
Svým způsobem velkou koncepci realizoval už císař Karel IV. založením Nového Města pražského. Podpořil ji daňovým zvýhodněním těch, kteří postaví dům v Novém Městě, ale poskytl zároveň několikaleté zvýhodnění i obyvatelům Starého Města, aby se nepřestěhovali a tato část města se nevylidnila. Zdařilá státnická a urbanistická politika, která dnes mnohdy chybí.

Co si jako architekt představíte pod pojmem organické město?

Organické město je každé město, které funguje, pulzuje, kde se žije, obchoduje, vyrábí… Ideálem je pak takové město, kde je dostatek zeleně, příroda, čisté prostředí, doprava je skrytá  a neobtěžuje, obchody, školy, služby, sportovní vyžití a další široká paleta služeb je dostupné pěšky nebo prostřednictvím ekologické dopravy. Život neruší žádný výrobní provoz ani velká dopravní zátěž…

Navrhovali jste nějaký projekt tohoto charakteru?

Řekl bych, že to byl náš soutěžní návrh na řešení území Rohanského ostrova po povodních v roce 2002, který jsme podávali společně s GE Money Bank. V něm bylo obsaženo vše, co se dá charakterizovat jako prvky organického města, včetně vodotečí se samočisticí funkcí, rekreačních ploch, přírodních ploch, anglických a francouzských parků, cyklostezek, sportovišť, obchodního centra, bydlení na terasách se zelení. Zóna byla chráněna protipovodňovými zábranami, byla dostupná ze zastávky metra, byly eliminovány exhalace z dopravy na nábřeží Vltavy. Parkování jsme ukryli do podzemí, pracovali jsme s terénem, k modelaci terénu, krajiny a zelených střech jsme využili vykopanou zeminu a materiál ze zbouraných staveb, které tu před povodněmi byly, což byl další ekologický aspekt projektu. Navíc byly vymyšleny i rekreační zóny a propojení se stávající strukturou města včetně lodní dopravy. Tady by jistě vzniklo příjemné místo k bydlení.

Jakými dalšími urbanistickými projekty jste se zabývali?

V roce 2008 jsme navrhli zásady umisťování výškových staveb na území hlavního města Prahy, tedy výškovou koncepci pro Městskou památkovou rezervaci, která se v podstatě kryje s územím, na něž se vztahuje ochrana UNESCO. Pracovali jsme metodou zkoumání ze stanovených 33 bodů a myslím, že tato metoda se dodnes používá. Obdobným způsobem jsme analyzovali a navrhovali také výškovou koncepci zástavby města Košic.

Zajímavá byla také práce na prostorové regulaci centrální historické části Karlových Varů. Vymysleli jsme způsob, jak regulovat nové objekty v historické zástavbě z hlediska jednotlivých pozemků, jejich velikosti a výšky. Ve městě s členitým terénem ve svahu jsme navrhli regulaci výšky římsy a hřebene střechy v absolutní nadmořské výšce, abychom se vyhnuli nejasnému výkladu termínů nadzemní a podzemní podlaží.

Slyší zastupitelé obcí a měst na organický koncept územního plánu?

Dá se říci, že ano, i když problematika urbanismu je velmi odborná záležitost. Základem úspěchu je jasná základní idea, každý plán musí mít jednoduchý koncept založený na čtyřech až pěti jasných myšlenkách. Pokud se z nich podaří realizovat tři, znamená to úspěch. Zásady Metropolitního plánu vyjádřené na desítkách stránek textu jsou nesrozumitelné i pro odborníky. Pak je důležité, aby politická reprezentace byla ve svém názoru stálá a koncepce se dodržela. Urbanismus je jako parník, který pluje velmi pomalu a cíle se dosahuje za dlouhou dobu. Mohli bychom se inspirovat například ve Stockholmu, kde koncepce rozvoje města je jasně daná a nemění se podle toho, kdo vyhraje volby.

V dnešním městě lidé po celý den pracují, nakupují a pohybují se v dokonalých budovách, obklopeni, kontrolováni a řízeni účelnými inteligentními systémy. Takové prostředí připomíná dokonalý stroj, náhoda je nežádoucí, kouzlo nechtěného je vyloučeno… Není to trochu nepřirozené, či přímo neorganické?

Život je plný náhod, nelze vše jenom naplánovat a někdy se k řešení dojde právě náhodou. Město by nemělo být strojem na bydlení, který jede určeným způsobem. Lidských přání a potřeb je tolik, že nelze všechno předpokládat a technicky vyřešit. V takovém případě by vzniklo mrtvé město. Naše profese má technický základ, ale zároveň se necháváme ovlivnit iracionálními prvky – inspiraci přinášejí emoce, příroda, vztahy a tím vznikají organická řešení.

Myslíte si, že pohled na urbanismus je také záležitost generační? V 90. letech se lidé s nadšením stěhovali ven z města, dnes už tento trend není tak jasný. Možná to současná mladá generace, která vyrostla na internetu a žije Facebookem, vidí jinak…

Určitě se od 90. let změnil pohled a požadavky na veřejný prostor. Ovlivňuje ho dostupnost internetu, wi-fi sítí, možnosti komunikace. Další hlediska jsou preference cyklistické dopravy, omezení automobilového provozu, zajištění bezpečnosti…

Ale v zásadě se lidské potřeby hodně podobají těm před sto lety. Lidé se chtějí scházet na náměstí, obchodovat, komunikovat, posedět v kavárně a tak to bude i za dalších 100 let.

Kam podle vás bude směřovat vývoj měst? Budeme dál stavět satelity?

Lidé se dnes vracejí do měst, to ale neznamená, že nebudou vznikat sídla v nových lokalitách. Hlad po druhém, rekreačním bydlení přetrvává a nahrazuje únik na venkov v 70. až 90. letech. Zároveň je i mnoho mladých lidí, kteří z finančních důvodů volí bydlení za městem a dojíždění.

Myslím, že v České republice nás v blízké době čeká především transformace průmyslových ploch, tzv. brownfieldů. V Praze jsou velkou rezervou plochy nádraží – Bubny, Smíchov a žižkovské nádraží, které mají velký potenciál. Bude úkolem zastupitelů, ale i developerů udržet obyvatele ve městě i o víkendu, vybudovat veřejný městský prostor, zelené rekreační zóny, sportoviště a nabídnout lidem kvalitní trávení volného času. To je podle mne organické město.

 

Úvodní fotografie: Haman Oleg, Managing partner, Casua

Zdroj: redakce AW, Organic City 2016